Test of courage (cz/ff/TST)

8. Vztek.

Bolest. Nesnesitelná bolest čelisti mě vytrhla ze sladkého bezvědomí.

,,Už se probírá!" Oznamil dívčí hlas vedle mě.

,,Frasně, nesedej si Bažo, nebo sebou zase sekneš," Minho mi zatížil dlaněmi ramena a zamezil tak mé snaze se posadit.

,,Sundej ze mě ty ruce!" Obořila jsem se na něj a na truc se posadila. Ruka mi nevědomky vyletěla k velké bouli na temeni hlavy, z úst se mi vydral bolestný sten, ,,proč si to sakra udělal?"

,,No," chlapec si odkašlal a podíval se na ostatní, ,,to je jedno."

Po usouzení, že o tom veřejně mluvit nebude, jsem se to rozhodla nechat na později. Bylo zvláštní zase všechny vidět, přišlo my to jako celá věcnost, co jsem je všechny viděla pohromadě. Nacházeli jsme se ve středu prostorné kamenné haly, osvícené ohništěm, které udržoval při životě Clint pomocí malých seschlých paliček a větví. Opodál u zdi postával Gally s Pánvičkou a Winstonem, vedle mě seděl z jedné strany Minho a z druhé plavovlasá dívka. Thomas seděl za Minhem s nepřítomným pohledem upřeným do země. Pro něj i pro Newta to musela být zdrcující situace. Chtěla jsem promluvit, zeptat se na to. Zeptat se, jestli přežilo jejich dítě, proč se chtěla zabít, bylo to kvůli Newtovi? Raději jsem se však rozhodla nic neříkát, abych celou situaci nezhoršovala.

,,Co se vlastně stalo?" Prolomila jsem ticho po chvíli.

,,Všechno to začalo dnem, kdy si šla do Labyrintu," Thomas konečně procitl a zadíval se mi do očí. Trochu jsem se ošila, ale neodvracela se od něj.

,,Ano, o tom vím, Rmuti vás nahnali do Labyrintu," vzpomněla jsem si na rozhovor s Gallym ve výslechové mistnosti.

,,Všichni jsme byli zmatení, netušili jsem, co se děje. Rychle nám však začala docházet pravda. Že ZLOSIN není dobrý, že on může za naše utrpení, bohužel, ne všichni sdíleli stejný nazor.."

,,Chuck," ujal se slova Minho, ,,Haileen. Snažili jsme se je přesvědčit, ale ti čóni furt žvatlali svoje. ZLOSIN je dobrej, ZLOSIN nás zachránil," z chlapcova hrdla se vydral krátký dusivý smích, ,,měli jsme plán jak se dostat ven, ale oni dva nás zradili. Dvanácti se podařilo uniknout a teď? Zbyli jsme čtyři. Pět z nich dostali raplové. Zbytek zemřel na dehydrataci nebo podchlazení. A pak jsme našli tuhle jeskyni, jsme tu už dobrej měsíc," krátká dramatická pomlka, ,,teď jste tady. Tři smradlaví čóni a dvě bažantky, který měly být kaput."

,,Paní, ty seš tak milej," zaškaredila se na něj Elis.

,,Co bude teď?" Skočil jím do řeči Winston a tím zamezil hrozící hádce.

Thomas na chvíli zavřel oči, ,,Než se nám podařilo utéct, zaslechli jsme s Newtem něco o organizaci Pravá ruka. Podle toho co jsme slyšeli, je to skupina lidí bojující proti ZLOSINU, myslím, že by nám mohli pomoct."

,,Proč jste nám nic neřekli?" Zamračil se dotčeně Minho.

,,Nějak, nějak jsem na to zapomněl," pokrčil rameny chlapec.

,,Stejně je to jedno," přerušil všechny Gally, ,,nic o nich nevíme, jak by ste je chtěli najít?"

,,Měli by žít někde v horách," odtušil Thom.

,,Nekde v horách," napodobil ho Gally sarkasticky.

,,Hele ty grinde, pokud seš tak chytrej, zkus něco navrhnout ty!"

,,No vlastě..," ozvala se tiše dívka sedící vedle mě a tím si získala pozornost všech, ,,jedna věc tady je."

,,Ano?" Vyzvala jsem ji, když už se zdalo, že nehodlá pokračovat dál.

,,Něco se stalo, když jsem ještě baly v Placu. Já za ty zdi nevběhla jen tak," její slova téměř zanikala v šumu, který se nesl z venku. Nenápadně jsem se koukla na Thomase, který svým zrakem opět hypnotizoval svá chodidla.

Elis netušila, že všichni přítomní věděli, o čem je řeč. Jak se zdalo, nikdo z chlapců se neodhodlal na to upozorňovat. Až na jednoho.

Newt, který přišel jednou z úzkých chodbiček, pomalými krůčky přešel až k Elis, ,,Nemusíš se obtěžovat, všichni vědí o tvém dítěti."

Nebyl to Newt, jakého jsem znala. Z jeho hlasu sršelo pohrdání a smutek.

,,Newte.." Fňukla dívka, ale on ji nenechal cokoliv říct.

,,Seš strašnej sobec!" Vykřikl a já zaznamenala, jak sebou Minho s  Thomasem trhli.

,,Bylo to moje rozhodnutí.."

,,Celou tu dobu jsem si myslel, že to bylo kvůli mě! Že jsem mohl za tvou smrt!" Prskal Newt. Dokonce i Gally na něj zaraženě zíral a bál se pohnout.

,,Já ti to chtěla říct.."

Blonďatý chlapec se skolonil, aby spočinul dívce tváří v tvář. A jestli jí po tomhle nepraskly ušní bubínky, divil by se i rmut, ,,Nelži mi!"

Newt byl celý rudý vztekem a třásl se. Tohle nečekal nikdo.

Jako první zareagoval Thomas. Vstal a popostrčil ho dál od Elis, ,,To by stačilo, Newte, vždyť se tě bojí."

,,Nechej mě, Tommy!" Vyprskl, setřásl z ramena Thomasovu dlaň a rychlými kroky zmizel ve tmě.

***