CELÁ ČÁST BUDE Z POHLEDU JESSICI, TAKŽE TO NEBUDU VYPISOVAT.
Už delší dobu jsem nezahlédla v lesích ani jednoho člena naší smečky.......
Se svojí smečkou žiju na Aljašce. Miluju zimní slunce, které vás pálí do kůže. Asi si kladete otázku kdo jsem. Jsem hybrid. Naučila jsem se s tím žít. Naše smečka se živí především krví zvířat.
Trvalé vlastně bydlení ani nemáme, spíš se pohybujeme na různá místa. Naposledy jsme byli všichni na okraji města Fortown před 14 dny. Mám strach, né takový ten strach, když se něčeho bojíte, ale mám strach, že jsem zase ztratila svou rodinu. O svou biologickou rodinu jsem přišla, když jsem byla malá. Rodiče zabila smečka, která má své teritorium na severu u moře. S hybridím vnadem jsem se už narodila. Kdybych vyprávěla celý příběh naší rodiny, tak by jsme tu byli dlouho.
Probudilo mě slunce, které mi začalo svítít do očí. Sedla jsem si a přehodila nohy přes okraj postele. Promnula jsem si oči. Na sobě mám tílko, které mi sahá mírně pod zadek a krajkované kalhotky. Začala jsem skládat deku. Pomalým krokem jsem šla do koupelny. Vlasy jsem si sepnula do drdolu a svlékla ze sebe oblečení. Opatrně jsem si stoupla pod tekoucí vodu. Horké kapky na mě spadaly v rytmu a já si to užívala. Na dlaň jsem nanesla trochu mýdla a nanesla jsem ho na každičkou část mého těla, poté jsem vše spláchla dolů. Ze skříňky jsem vytáhla čistý ručník a obmotala si ho okolo těla. Odešla jsem z koupelny a přešla ke skříni s oblečením. Vytáhla jsem černé spodní prádlo a pro dnešní počasí jsem zvolila riflové kraťásky a černé tílko. Řasy jsem párkrát přejela řasenkou a lícní kosti spolu s tvářemi jsem zvýraznila. Rozpustila jsem si vlasy.
Poznámka: Bydlím momentálně u rodiny, kterou jsem ovlivnila. Myslím si, že tu ještě pár týdnů, možná měsíců zůstanu.
Seběhla jsem dolů po schodech. Zatím byl vzhůru jenom jejich syn. Jmenuje se Toby. Je celkem v pohodě. Hraje neustále X-box, momntálně taktéž. Došla jsem k lednici a vyndala jsem si mléko a z kredence misku a cereálie. Nasypala jsem si půlku misky konfleky a zbytek dolila mlékem. Vylezla jsem na barovou stoličku. Asi po půl hodině jsem dojedla a špinavé nádobí jse odnesla do myčky.
Popadla jsem tašku, obula si sandálky. Zabouchla jsem dveře. Venku svítí slunce a já miřím na venkovní koupaliště a mám v plánu strávit zbyek dne tam u vody.
******************************************************
Začalo se ochlazovat. Zbalila jsem si věci a začala se vracet zpátky domů. Pomalu, ale jistě se už stmívalo. Už jsem byla skoro u domu, když jsem začala vytahovat klíče od domu. Strčila jsem je do zámku a pootočením jsem odemkla dveře. Svým pozdravem jsem upoutala pozornost všech sedících.
Zůstala jsem zaskočená.
V obývacím pokoji stáli dva policisti a rodiče seděli na pohovce. Za policisty jsem si všimla Kariny mamky. Máma se zvedla z pohovky a přešla ke mně.
,,Jess je mi to líto.''
Po tvářích mi začaly stékat slzy, chytla jsem se za ústa. Mamka se mě snažila obejmout.
,,Nechte mě napokoji!'' křikla jsem a utíkala jsem do pokoje. Nemohla jsem popadnout dech jak jsem brečela. Nešlo to zastavit.
O pár minut později
Utřela jsem si všechny slzy. Z podpostele jsem vytáhla kufry. Začala jsem do nich házet všechno co mi přišlo pod ruce. Trička, kalhoty, spodní prádlo, boty, šperky, make-up atd.. kufr se pomalu plnil. Do pytlů jsem naházela věci, které nemám v plánu brát sebou. Vynesla jsem kufry, naposled jsem se podívala do pokoje a zavřela jsem dveře. Snesla jsem kufry dolů. Všechny oči se otočily na mě.
,,Už to nezvládám, nedokážu vám lhát. Lidé okolo mě umírají a je to vše kvůli mě. Moc mě to mrzí, nemůžu tu, ale dál zůstat. Děkuju za všechno. Miluju vás.'' objala jsem mamku i tátu a slzy mi tekly po tvářích.
Naposledy jsem se ohlédla a vyšla před dům. Zavolala jsem si taxi, ten tu byl do 5 minut. Řidič mi naložil kufry. Dům se vzdaloval. Nevěděla jsem kam pojedu.
Na letišti jsem si projele seznamy míst, kam letí letadlo za poslední hodinu z Aljašky.
LOS ANGELES 19:00
BOSTON 19:10
ZUGUREVA TOWN 19:15
NYC 19:30
WASHINGTON D.C. 19:45
GUATEMALA 19:50
OTTAWA 19:55
TORONTO 20:00
Vybrala jsem si jako svůj cíl Zugureva Town. Tam chci začít nový život a zapomenout na to co se dělo, tady.
Šla jsem se odbavit a pak jsem nasedla do letadla. Letadlo vzlétlo v 19:15. A já sedím na cestě za novým životem.
TAK CO? JAKÝ MÁTE POCIT Z JESS? MYSLÍTE, ŽE TO BUDE DOBRÝ ČLOVĚK, KTERÝ MÁ SMŮLU, NEBO VRAH, KTERÝ SE POUZE STĚHUJE, ABY ZABÍJEL? tO SE DOZVÍTE V PŘÍŠTÍCH DÍLECH. DOUFÁM, ŽE SE VÁM ČÁST LÍBILA :)
