Když Kuba usne tak jsem vyčerpaná a řeknu jsi že bych mohla se jít najíst abych trochu probrala síly.
Jsem v občerstvení v nemocnici v dolním patře 5 dveře z leva bojím se aby se mu mezitím nic nestalo během ty doby co tam nejsem!.
Koupím si obložený chlebíček a polévku s houskou jsem najedená a svižným tempem jdu nahoru do Kubyho pokoje,ale není tam začnu se bát a už mi teče slza po tváři sednu si na židl a v tu dobu mě masíruje po ramenou.Leknu se a koukni se-
Já:Kubo!bála jsem se o tebe(zakřičím radostněa pak rychle zděšeně-)počkat co to děláš lehni si můžeš se zranit sakra jak vůbec můžeš stát?!!
Kuba:chtěl jsem jít jenom na záchot a pak jsem tě viděl jak brečíšššš..
Já:Kubo co se děje Kubo ?
Kuba pomalu padá na zem bolestí a já ho chytnu donesu ho na chodbu a zakřičím-
Pomocte mi prosím
Pomoc
Pomoc
Help me
Help me
Prosím pomozte
Hned za mnou proběhnou doktoři a ptají se mě co se stalo,ale já jsem neměla čas jim něco říkat právě mi odváží manžela do sálu 1 což je sál kde operují doktoři lidi a bojují s nimi o jejich život.
Začnu brečet a svalím se na zem.
Pak mi jedna paní pomůže vstát a donese mě se svým manželem na lavičku zeptají se mě co se stalo já jim to řekla lehla si a začala jako malý dítě brečet.
Po 6 hodinách jsem se probudila na posteli se svým manželem a objala ho jak to jen nejvíc jde.
A řekla jsem-
Miluji tě a jestli si s semnou takhle budeš zahrávat tak ti budu nosit víc chlebíčků
Kuba:zasmál se objal mě a řekne miluji tě.
Usne a přijde doktor zeptam se ho co se mu stalo a on řekl-
D: porouchaná ledvina museli sme jí vyndat ta autonehoda mu poškodila hodně ledvinu naštěstí jednu a ještě plíce,ale naštěstí ne srdce jinak by měl větší šanci akorát tak umřít
Já:a bude jinak v pořátku že jo pane doktore?
D:nevím potřebuje,aby mu někdo pomáhal psychycky může to jinak ovlivnit jeho zdraví i fyzické!
Já:já se od něj ani už nehnu slibuji!
D: dobře to vám povoluji,ale jak budete jíst?
Já:děkuji.No to nevím
D:mám nápad každý den mi dejte peníze a já vám něco přinesu!?
Já:ježiši děkuji to vám v životě neodpustím!
D:Ještě stě neřekla ano?!
Já:ano a proč to vlastně pro nás celý děláte?
D:no já znám když vám umře někdo koho jste měl rád!
Já:jak to?
D:no umřela mi žena na otravu krve kolegové nechtěly,abych jí operoval prej jsem už dost vyčerpanej na to.
Já:prominte asi to pro vás není lehké
D:není,ale jestli vám nepomůžu nebude to ani pak už pro vás!
Po pár měsíců léčení a rehabelitačních pokroků s magnetem jsme to zvádli už pak bez sádr.
Přesto sme pořát ležely na pokoji,ale přišel ten den kdy byl v skoro v pořátku a hned měl v noci kolem 11 hodiny jít na to a mít dítě zeptala jsem se ho jestli to vážně chce odpověděl tak že mi vslíkl jedinou vrstvu šatu kterou jsem měla na sobě a on si sobě sundal rychle doktorské tryko a kalhoty co mu půjčili.
Lehl si na mě a začal mi hlásit prsa pak mi kousal do krku a pak sme se vyměnili já si lehla na něj a začal mi ho tam pomalu strkat strkal mi ho tam tam a spátky tam a spátky a bylo to hrozně příjemné.
Po pár hodinách přesněji v 3:26 hodin ráno už sme spaly v našich oblecích a vzbudily sme se až v 10:39 odpoledne propadly jsme snídani.😂
Čekejte bude další😘!
