CHRISTOPHER AFTON
Probudily mě kroky. Pomalé kroky které se mě nesnažili vzbudit... Najednou se zastavili. U mích dveří... Uslyšel jsem klíč v klíčové dírce... Začal jsem brečet...
Zase mě zamknul! Sedl jsem si na postel a tiše brečel... Spadl jsem z postele a bouchl se do hlavy. Na čele mi zůstal šrám který pomalu krvácel. Otřel jsem si ho do peřiny a po chvilce sténání a vzlykání jsem usnul.
Najednou jsem uslyšel skřípání dveří. Začal jsem ječet! Skřípání se blížilo blíž a blíž.... Věděl jsem že jestli se nepodívám co to je tak dlouho nepřežiji a tak jsem vstal a pomalu jsem se blížil ke dveřím. Zabouchl jsem je... Najednou jsem se probudil. ,,UFFFF" vydechl jsem ,,Byl to jen sen.." Přistoupil jsem ke dveřím abych se podíval jestli je už ráno, ale byla ještě noc... Najednou z klíčové dírky vypadlo něco jako "kovový prst" zvedl jsem to. Po chvilce váhání jsem to uložil do skříně k plyšákům...
Když jsem skříň zavřel uslyšel jsem něco jako vydechnutí. Takové... MECHANICKÉ vydechnutí až šroubky zaskřípaly. Zvedl jsem baterku, skříň o centimetr pootevřel a zasvítil do ní. Chvilku se nic nedělo, když vtom! NĚCO se zapřelo o dveře skříně a chtělo se to dostat ven! Pořád jsem držel baterku u pootevřené skříně a zapnul jsem v tom všem nechtěně pomalé blikání baterky....
Najednou se otevřeli dveře a do pokoje vešel můj bratr. ,,Co to děláš? Hráblo ti?" Zeptal se se smíchem... Raz... Dva... Tři... Tlačení a násilné otevírání dveří přestalo a ze skříně vypadl můj malý plyšák... FOXY! Vypadal jsem teď jako blbec. Odešel beze slova...
Šel jsem spát...
Zítra je taky den...
