CHRISTOPHER AFTON
,,CHE, CHE! Přestaň se válet brácha! Raději si běž hrát s hračkama!" Řekl ostře bratr a se smíchem se válel na gauči...
,,Proč mi to děláš?"
,,Jako co? Že tě zamykám, lekám tě, házím na tebe všechny chyby a viny... To? Haha... Vtipné brácha to ještě nic není..."
,,A co táta?! Určitě víš proč mi lhal!"
,,Lhal? Hm... Možná že vím..." *Úsměv*
,,TAK TO VYKLOP" Zavěsil jsem se mu na záda.
,,Klídek jo? Proč bych to měl říkat? A nebo to řeknu: Tátovi překážíš, kde si tam jsou potíže! Co kdyby jsi prostě utekl z baráku? Bylo by to lepší...! Ha! Ha! Ha!"
,,Lžeš! Nikdy nemluvíš pravdu! Budeš toho litovat! Ty, ty, t-" Chytil mě pod krkem a začal mě škrtit.
,,Hej skrčku, Chill jo? Zalez do té své nory hororů a nevracej se do večera..."
Šel jsem.... Unavený a smutný.. Možná že jsem se mu mohl postavit. Pohrozit mu, že to řeknu tátovi ale... Neudělal jsem to. Nemám na to koule. Jsem jen dítě obklopeno terorem...
Všichni jsme seděli na staré pohovce a dívaly se na televizi... Byl to celovečerní film a tak jsem šel spát opět- v 00:00...
Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, všichni odešli... Jen já jsem byl doma- sám... Prvních 20 minut jsem neslyšel žádné zvuky... Nic.... Ani dýchání... Představa, že půjdu spát v klidu byla natolik uklidňující že jsem si pustil mou oblíbenou písničku, kterou znám nazpaměť ...
Vtom mi do písničky vlezlo dunění, které jsem nepoznával....
