Proč si to myslí?
Michael Afton
Slyšel jsem otce jak vstupuje do mého pokoje.
,,Promiň otče..." Snažil jsem se vyhnout konfliktu který schytal Můj brácha...
,,Za co přesně se omlouváš? Spoléhám na Tebe... Ty jediný můžeš odpracovat mé činy. Ty jediný můžeš zastavit co se tu děje... Chápeš?"
,,Ne." Řekl jsem. ,,Nevím u čem mluvíš, jaké činy? Co se tu děje?"
,,Víš, chceš určitě vědět proč přesně tvá sestra brečela a proč nemá své plyšáky? A proč tohle všechno-"
,,Jako to že jsi hodil flašku po dveřích bráchy?" Dořekl jsem... V naší rodině bylo pravidlo že si nikdo neříkal jménem... Otec nám říkal Dcero a synu a my jsme si mezi sebou říkaly bratře nebo sestro...
,,Ano... Víš tvůj bratr má narozeniny. Dnes jsme nacvičovali na narozeninovou oslavu. Henry poručil Jackobovi aby si vlezl do Spring-bonnieho a- Víš... Nemůžu dopustit aby tam Elizabeth byla..."
,,ELIZABETH?!"
,,Ano... Mámě se nelíbilo to jméno Charlie... Je to jméno pro chlapce to zaprvé... Pak jeho význam je urozená a... Nemrtvá... Tak jsi se měl jmenovat i ty. Ale to mi zatrhla. Když se narodila Elizabeth tak od nás utekla. Ode mě... A já jsem si myslel že je význam jména nemrtvá - v pohodě ale potom co se tu děje-" Jakoby brečel...
,,Spoléhám na tebe, dobře?"
Nemohl jsem moc mluvit a tak ze mě vyšlo jen tiché ,,Ano otče..."
Odešel beze slova z mého pokoje. Bylo už 11:11... Takové ďáblovo číslo. Do pokoje ještě nahlédl otec: ,,A pozvi své kamarády! Ale ne víc než tři! Bude tam alespoň zábava..." Číslo přebliklo na 11:12 když dveře zavřel. Najednou mi hlavou projelo něco jako tlaková vlna a promítl se mi celý život před očima... Vyděl jsem dobré věci ale i špatné a bolest hlavy byla nesnesitelná vše se promítalo až doposud kde se to zastavilo... Čekal jsem že to je konec ale najednou jsem ucítil něco jako výbuch v hlavě a vyděl jsem hrozně moc krve, krve, krve a někoho jak leží v nemocnici... Když jsem se probral v očích jsem měl slzy a měl jsem rudý obličej jako rajče
...
Christopher Afton
Neskutečně mě bolela hlava. Byla přesně půlnoc a já jsem se vzbudil. Bylo to snad dobře? Sedl jsem si na polštář a pohodlně se opřel... Najednou jsem uslyšel kroky na chodbě. ,,Zase!" pomalu jsem vstal a zapnul si baterku otevřel dveře a zablikal jsem do chodby... ,,Něco se pohlo?" Ne já jsem jen unavený...
Jdu spát...
Zítra je taky den...
