Ren:
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se konečně rozhýbala k tomu velkému kroku. Já a brácha jsme byli tenkrát ještě součástí temného cechu Lortien. Nutili nás dělat pro ně strašné věci a tohle byl den, kdy mi došla trpělivost. Dostali jsme totiž za úkol někoho zabít. Já a brácha jsme vymysleli plán. Utéct z tohohle místa je nemožné, protože dokud máte na sobě jejich znak, tak s vámi má mistr spojení a snadno si vás najde. Proto je jediná cesta tohle místo zničit a donutit mistra, aby vám sundal znak. Byl to tvrdý boj, hlavní halu jsme sice zničili mrknutím oka, ale mistr byl o mnoho těžší. Pamatuji si, že jsem to nakonec byla já, kdo proti němu bojoval. Brácha se totiž postaral o zbytek toho cechu. Stáli jsme proti sobě a já uvažovala nad svýma šancema. "Sunset, Sunset," řekl najednou ten had, "pročpak to asi děláme..." "Tsk," odplivla jsem si a přešla do bojové pozice. "Žádný důvod huh," ušklíbl se ren člověk, "pročpak nechceš udělat čest svému otci..." "Jednoduchý důvod," procedila jsem mezi zaťatými zuby, "to je právě to co dělám." Na to se mistr ušklíbl a vyslal po mě jedno kouzlo. Bez problémů jsem se vyhnula. "Zesílila jsi," pokýval najednou hlavou. Popadla jsem louč vedle mě a celou jí spolikala - je to mňamka."Řev krále draků," zařvala jsem a poslala na něj kouzlo. Odrazil...
Boj neměl konce už mi odcházeli síli, zmohla jsem se na poslední ránu. A pak už jenom černo.........
YOU ARE READING
That Would Be Enough
FanfictionCo se stalo, když se jednoho krásného dne oběvili ve Fairy tail další dva drakobijci? Odkud přišli, proč se děje najednou tolik divných věcí a jsou s tím nějak propojení? Jsme Sunset a Jack Thelnesovi a tohle je náš příběh.
