That Would Be Enough

1-Nový život???

Ren:
Probudila jsem se. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala. Zatím jsem jen ležela se zavřenými očima a uvědomovala si, co se stalo. Vzpoměla jsem si na souboj a i na všechno ostatní. Pak jsem uslyšela otevírání dveří a dva hlasy, jeden vysoký dívčí: "Ještě nejsou vzhůru, ale doktor tvrdí, že by se měli každou chvíli probrat." a druhý mužský, ten ke komu patřil se snažil znít lhostejně, ale na konci slov mu hlas lehounce, skoro neznatelně přeskakoval a bylo slyšet, že má starost o někoho, nebo o něco: "Díky Miro, zůstanu tady a počkám." "Jak myslíš," odvětil ženský hlas a uslyšela jsem dvoje kroky. Jedny se vzdalovaly a druhé přibližovaly. Pak mě někdo chytl za ruku. Dotek byl studený, ale příjemný a něžný. Cítila jsem, že ten někdo se na mě dívá, ten pohled byl spíše plný obav, než ty na které jsem byla zvyklá a mě to bylo příjemné. Chvíli jsem uvažovala co dál, pokud nechám oči zavřené, nic se nestane, ale pokud je otevřu možná uvidím toho člověka, co mi sedí u postele a starostlivě se na mě dívá, jako kdysi táta. Za zkoušku to stálo, konec konců asi mě nezabije...
Pomalu jsem otevřela oči. "Jsi vzhůru," skoro to vykřikl. "To bych řekla," zívla jsem a protáhla se, "Kolik je hodin? Kde to jsem? A jak dlouho jsem spala?" "Všechno postupně," uchechtl se ten kluk. Až teď jsem si ho pořádně prohlédla, měl černé ježaté vlasy, černé oči a na sobě měl bílé tričko a tmavěmodré džíny. "Je právě 14 hodin, jsi v cechu Fairy tail a spala jsi 4 dny," řekl. Kývla jsem. Na vyčerpání a dlouhý spánek jsem byla zvyklá, většinou pak následoval výprask, ale tohle odsuňme pro zatím stranou. Najednou se mě zmocnila zvědavost. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla prostorná, plná nemocničních lůžek u zdi. Po mojí levici ležel můj brácha, usmála jsem se a po mojí pravici byla Thala. Thala je můj exeed, má bronzovou barvu a jedno její oko je stříbrné a druhé zlaté. Spokojeně chrupala. Usmála jsem se a chtěla jsem se posadit, ale ten kluk mě zatlačil nazpět do lehu. "Měla bys ještě odpočívat," řekl. "Proč se staráš," podívala jsem se na něj tázavě. "No tak našel jsem tam vás čtyři ležet a teď si připadám trochu zodpovědný proto," odvětil a prohrábl si nervózně vlasy. "Jak se jmenuješ," zeptala jsem se a zadívala se do zdi. "Gray," řekl a podíval se na mě s nevyřčenou otázkou v očích. "Tak asi díky Gray," usmála jsem se na něj, první hodný člověk, kterého jsem kdy poznala, "pomůžeš mi se posadit, prosím." "Fajn," pokrčil rameny a posadil mě. Nelíbilo se mi to, ale bohužel nechci být hned ze začátku zlá. "Děkuju." "Jak se jmenuješ," zeptal se po chvíli." "Jsem Sunset Thelnesová," prohlásila jsem. Chvilku jsem seděla, ale nakonec mi zvědavost nedala, skrčila jsem nohy, vyhrnula si peřinu a sundala si obvaz z pravého kotníku, než si Gray uvědomil co dělám. Když jsem uviděla nehutnou černou obrovskou spáleninu, neudržela jsem se a začala se smát. "Joooo," křenila jsem se, "VYŠLO TO!!!" Brácha, jeho exeed Torin i Thala se probudili. Když uviděli mojí nohu sundali si taky obvazy. Brácha pravé rameno a ostatní záda. Všichni tam měli stejnou spáleninu jako já. "JOOOOOOOOO," zapištěl brácha. Všichni jsme vyskočili z postelí a objali se. Smáli jsme se na celé kolo a všichni jsme se rozbrečeli, ten horror byl konečně za náma.
Trvalo to asi 10 minut, pak nás od sebe Gray odtrhl. "Omlouvám se, ale," ukázal za sebe, ve dveřích se mačkal hlouček zvědavců. Vletěli jsme do postelí. Gray se zasmál a pak na něj zavolal nějaký stařík odedveří: "Přál bych si s nimi mluvit o samotě Gray." "Fajn, mistře," zakroutil očima Gray a odešel. "Zdravím," řekl stařík a sedl si ke mně, "prosím vysvětluj." "Nevím, proč zrovna já ale-" začala jsem. "Jednoduchý důvod, evidentně jsi vůdce této malé partičky," skočil mi do řeči. Přikývla jsem a pokračovala: "No tak nejdřív nás asi představím, já jsem Sunset Thelnesová-" "Pravdu prosím," zakřenil se dědula. Netuším, jak poznal, že lžu, jsem totiž skvělý herec. "Tak fajn," sáhla jsem si na hlavu, pořád byla obmotaná mým šátkem. "S tím nikdo nehýbal," řekl zase stařík. "Když chcete pravdu, tak prosím, dříve jsme byli známí jako tým Vražedný dech, ikdyž jsme nikoho nezabili, přísahám. Nedávno jsme zničili cech do kterého jsme patřili, protože po nás chtěli něco nelidského a nebyla jiná cesta jak se osvobodit, ty spáleniny jsou důkazem toho, že se nám to podařilo, jsou to jediné co zbylo z našich znaků. Abyste rozumněl, byl to nejstrašnější temný cech co znám," začala jsem vysvětlovat. "Tobychom měli a teď ta jména," přikývla ten mistr. "Támhleto je můj brácha," ukázala jsem na Rexe, který si hlás s našimi exeedy, "Thala a Torin," ukázala jsem na exeedy, "a já jsem..." sundala jsem si šátek. Moje krátké růžové vlasy se okamžitě neposlušně rozčepýřily, až na malý copánek. "Cccccco to-to-to-to je," vykoktal. "Já jsem Guyoku-Ren Dragneelová," dokončila jsem. "Další horká palice," chytl se ta hlavu stařík. "To ne pane," ušklíbl se Rex, "můžete si být jistý, že Ren žádná horká palice není." "Narozdíl od zde přítomného Rexe Dragneela," ukázala jsem na bratříčka. "A ještě jeden," vydechl dědouch. "Fajn," odkašlal si, "asi to chcete nechat jako tajemství prozatím ne?" "100%," kývla jsem a nasidila si zase šátek. "Co se týče těch spálenin," kývl na můj kotník bráchovo rameno a záda exeedů, "můžeme vám nějak pomoct?" "Spáleniny i jejich následky zmizí, pokud na jejich místo dáte znak jiného cechu," řekla jsem. "Tak v tom případě," kývl,"MIRO PŘINESLA BYS PROSÍM ZNAK!!" "Ale-" chtěla jsem něco říct. "Žádné odmlouvání," zavrtěl hlavou mistr, "mimochodem jmenuji se Makarov, je mi ctí přivítat Rexe Dragneela a Guykou-Ren Dragneelovou ve Fairy tail." Usmála jsem se: "Stačí Ren, přátelé mi říkají Ren." "A nebo taky chodící katastrofa," přisadil si broulíneček. "Samozdřejmě Přírodní katasrofo," já prostě musela. V tu chvíli se oběvila ve dveřích bělovlasá holka, asi ta Mira. "Tady je," řekla. Pak se na nás usmála: "Kam?" Odvázala jsem si kotník a ukázala na spáleninu. Mira vypadala zmateně, ale mistr jí pokynul a tak tam přitiskla znak, oběvil se tam tmavěmodrý, skoro černý znak Fairy tailu a spáleninu se bleskově zahojila. Mira se usmála a bylo na ní vidět, že chápe. Pak dala znak Rexovi, Torinovi i Thale. "No konečně na lepším místě," pískla Thala a vletěla mi do náruče. "Máš pravdu, tohle je pro nás nový začátek, nový život," usmála jsem se a bylo to po dlouhé době poprvé, co jsem byla opravdu šťastná ostatní to věděli a byli taky šťastní............