In dreams my princ will come

2. kapitola

Chvíli se jen tak procházeli po parku, když narazili na stánek hamburgery. Malfoy neváhal a hned jim dva koupil.

,,Na, musíš mít hlad, " řekl  a jeden jí podal.

,,Ale já nemám hlad. Neměl jsi mi nic kupovat. Teď to budeš muset vyhodit," řekla trochu ostřeji, než měla v úmyslu.

,,Kdy jsi se naposledy byla vážit? Když se na tebe tak koukám, tak jde jasně vidět, že máš podváhu. To si chceš zahrávat s Anorexií?!" dorážel na ni a zase se tvářil naštvaně. Prodavač hamburgerů je jen tiše sledoval a ani nedutal.

,,Já nemám anorexii! " ohradila se ihned.

,,Vážně ne? A kdy jsi naposledy něco jedla?" Touto otázkou jí vzal vítr z plachet. Snad poprvé v historii neodpověděla na otázku, která jí byla položena.

Něco tiše zamumlala.

,,Můžeš to zopakovat ještě jednou? " dorážel na ni stále a nedal jí pokoj.

,,Asi včera ráno, " odpověděla a sklopila hlavu k zemi.

Ach ano, tu dobu si pamatuji. Vůbec jsem neměla chuť k jídlu a to se podepisovalo na mém celkovém stavu. Nejedla jsem, špatně spala a neustále brečela. Stálo mě to hodně sil a jak tehdy Malfoy řekl, byla jsem tehdy hodně pohublá. má váha tehdy byla zhruba 43 kg, což je málo na dospělou ženu.
Jenže co jsem měla dějat? Kdykoliv jsem něco snědla, udělalo se mi neskutečně zle. Byla jsem až moc úzkostlivá a nervózní a žaludek se mi svíral. Ten hamburger, který mi tehdy nabízel, jsem snědla. Byla jsem vyhladovělá a ten hamvirger ve mě vyvolal chuť k jídlu. Začínala jsem postupně, ale časem jsem se začala normálně stravovat a kupodivu to bylo skvělé. Dokonce mě začalo bavit vaření a pečení. Díky Malfoyovi se mi povedlo dostat se na svou původní váhu.
Vděčím mu za tolik věcí...

,,Víš, napadlo mě, jestli si o tom všem nechceš trochu promluvit. Ulevilo by se ti, " navrhl jednoho pozdního odpoledne.

,,Ne. Nechci o tom mluvit. Je to jen a moje věc a ty se nemusíš starat, " odsekla podrážděně. Nechtěla se o tom bavit. Měla strach, že by se zase sesypala.

,,Nemám sice diplom z psychologie, ale z vlastní zkušenosti vím, že když se někomu svěříš, tak se ti uleví. Věř mi, " přiklekl si k jejímu křeslu a chytil ji za ruku. Ten dotyk ji zmátl a jaknile pohlédla do jeho očí, něco se v ní zlomilo.

,,To Ron. Nejsem schopná se přes to přenést. Tehdy během té bitvy, když- " zhluboka se nadechla, ,,když zemřel, nezvládla jsem to. Já ho milovala, " řekla slabě. ,, Tak moc to bolí, " rozvzlykala se. Neváhal a objal ji. Hladil ji něžně po zádech a čekal, až se uklidní.

,,Proč to děláš? " zaptala se ho najednou. ,,Proč mi pomáháš? Vždyť mě nenávidíš."

Podíval se jí zpříma do očí. ,,To bylo kdysi. Nevím, proč jsem to všechno dělal, ale lituji toho. Asi jsem se snažil zavděčit otci. Chci to napravit. A jak jsem už řekl, vděčím ti za hodně, " pronesl a nepřestával se dívat do jejích očí zarudlých od pláče.

,,Za co mi vděčíš? " zeptala se ho zmateně a trochu v rozpacích.

,,Copak jsi už zapomněla?" pronesl nevěřícně, ,,Zachránila jsi mi život. "

Ano. Bylo to tak. Zachránila jsem ho v bitvě o Bradavice. On se tehdy postavil na naši stranu. Nechtěl už být smrtijedem. Našel cestu k dobru. Odvrátil se od rodiny i Voldemorta. Dezertoval. Belatrix se na něj pokusila seslat avadu, ale já jsem ho strhla k zemi. Zachránila jsem ho před jistou smrtí. Tehdy jsem si neuvědomila, co jsem tím vlastně způsobila.
Nebyla to jen záchrana jeho života, ale zavázala jsem ho k sobě neporušitelným závazkem. Dlužil mi svůj život a chtěl tenhle dluh smazat. Odčinit ho. Zachránit na oplátku můj život, aby měl klid v duši a byl zase svobodný. Kdo by ale čekal, že se z povinnosti stane přátelství?
Tato chvíle...Tento rozhovor...Něco se začalo měnit. Něco začalo vznikat. Něco, co jsem si myslela, že jsem už znala.

,,Dnes jdeme do kina, " oznámil jí jednoho dne, ,,už jsem nám rezervoval vstupenky."

,,Draco, je to od tebe hezké, ale já nikam jít nechci. Bude tam moc lidí a já se na to necítím, " řekla sklesle.

,,Já myslím, že to zvládneš Mio. Je čas na to, aby ses přestala stranit lidí a začala žít na plno, " přemlouval ji.

,,Já jsem takhle spokojená. Vážně Draco, věř mi," snažila se ho vlídně přesvědčit a aby svá slova potvrdila, tak se usmála.

,,Ale já už mám ty lístky koupené, takže bez protestů prostě jdeme. Slibuji, že tě potom už nikam nepotáhnu, " odvětil jí rozhodně a nedovolil jí tak vznést svůj protest.

Vybral tehdy dobrý film. Byla to komedie. Možná ji znáte. Neustále jsem se smála spolu s celým sálem. Bylo to skvělé a já byla ráda, že mi nedal jinou možnost, než jít s ním. Užili jsme si to. Koukali jsme, smáli a pojídali popkorn, který nám koupil. Byl to po dlouhé době ten nejlepší večer, jaký jsem zažila a já nevěděla, jak mu poděkovat. Tehdy jsem nemohla najít žádná slova, jimiž by to šlo vyjádřit, a tak jsem ho prostě jen objala. Snažila jsem se do toho objetí vložit všechno, co jsem nedokázala pronést nahlas. A on to pochopil. Toto jednoduché gesto dokázalo mnohé věci změnit. Najednou, od toho večera, bylo všechno jinak. Každou noc, když odcházel, jsem byla smutná a ráno jsem vždy nedočkavě budila časně a čekala, protože se měl zase vrátit. Vždy, když jsem ho viděla, se mi po tváři rozlil široký úsměv, který jsem nedokázala potlačit.  Vše se začalo vracet do normálu a já byla... Byla jsem zase šťastná. To štěstí, ten pocit, nedokážu to vyjádřit pouhými slovy. Dokázal to. Ta díra v mém srdci se začala pomalu zacelovat. Bolest se postupně mírnila a já věděla, že nebude dlouho trvat a já budu zase v pořádku. Bylo to správné. Bylo to dobré. Zjistila jsem, že můj život neskončil. Můj život trval dál a začínal nabírat nový a mnohem lepší směr. Směřoval k jednomu okouzlujícímu mladému blonďákovi, který se tak moc snažil, aby mi pomohl se z toho dostat.

***

Počet slov: 993