Ahoj. Tak jsem konečně dokončila poslední kapitolu tohoto příběku. Je to trochu netradiční, ale snad se bude líbit. Konec už se blíží i u příběhu Úděl II. , ale brzy vydám naprosto nový příběh, který bude zase něčím trochu novým. Užijte si čtení😊
***
A je to tady. Další Valentýn. Další mučení... Ať dělám cokoliv, nedokážu na něj přestat myslet, na jeho oči a úsměv,... a taky na tu ženskou. Tu, která mi spolu s ním zničila život, rozsápala srdce na milion kousků a ty pak odhodila jako kus hadru. Jsem pěkná citlivka, že? Asi to přeháním, zveličuju... jenže to tak moc bolí. Co bych vám mohla ještě víc říct? Je to těžké, neskutečně těžké. Zlomené srdce je to nejtěžší břemeno, jaké kdo může nést.
Utřela si zbloudilou slzu, jež se jí zkutálela po tváři a zatřepala, aby si trochu pročistila hlavu. Vstala se z křesla, ve kterém do této chvíle seděla, pomalý krokem přešla do kuchyně, kde si uvařila čaj.
Když se vracela, zastavila se u starého fotoalba, které leželo na komodě. Přejela prsty po vazbě a setřela z ní vrstvu prachu. Vzala ho do roztřesených rukou a spolu s čajem si ho donesla ke křeslu. Posadila se, hrneček odložila na stolek a pomalu otevřela album.
Na titulní straně byla fotka z prvního ročníku. Jejich veselé trio bylo na spoustě fotek. Harry s Hedvikou se vyjímali taky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
