What does he want?

5.Část

'Mami, prosím tě, co se stalo?'

Mamka pořád beze slov byla zabořená do svých rukou a nic neříkala.

'Mami, tak co je'

'Jde o tátu, mezitím co si byla venku, stavil se tu.'

'A co se teda stalo'

'Řekl mi, jestli mu nezaplatím půlku těch dluhů, což je 1 milion (v českých) tak se můžu rozloučit s dcerou,že budeš bydlet s ním,s prací a vším, co pro mě něco znamená. Nejhorší je, že nemám na zaplacení.'

Dívala jsem se na mamku, která pořád utrápeně brečela. Jak už jsem říkala, můj otec je silný alkoholik, nechodí do práce a proto bydlím s mojí mamkou. Když spolu žili, zadlužil se, neměl na nájem, protože vše utratil za alkohol nebo automaty. Proto jsme s mamkou od něj odešli. Už je to asi 5 let, co žijeme sami. Jenže on teď chce, aby mamka zaplatila půlku toho dluhu, i když sám dobře ví, že na tom nemá žádný podíl. A on když vyhrožuje, většinou to splní, nebo to většinou dopadne ještě hůř, než slibuje.

Snažila jsem se mamku uklidnit, i když ne moc úspěšně.

'Lauren, neboj se, já to zvládnu, jdu se z toho pořádně vyspat'

Když mamka pomalu zalezla do ložnice, sedla jsem si místo ní na místo v kuchyni a říkala si, že to snad už horší být nemůže. Moje nejlepší kamarádka je někde na chatě, takže nemám za kým jít, kluk, kterej se mi už nějakej pátek líbí,je horší než sem myslela a teď do toho ten můj táta. Přijde mi, jako bych teď nežila svůj život, ale život úplně někoho jiného, někoho, kdo je naprostá troska. Doufám, že se to časem nějak vyřeší, nebo tohle doopravdy nevydržím. Přemýšlela jsem co dělat, když vím že stoprocentně neusnu. Když v tom mi začal zvonit mobil, jo, Emily mi volá.

'Ahoj zlato, jedu z chaty, nechceš na chvíli na pokec před barák?'

Jako by mi četla myšlenky, jakoby věděla, že zrovna teď potřebuju pomoct. Lepší kamarádku si snad ani přát nemůžu.

'Jo, půjdu, za 20 minut na lavičce.'

S úsměvem sem mobil položila a šla jsem si aspoň opláchnout obličej, ne, že bych doufala, že se z tohohle snu probudím, což by taky nebylo zrovna na škodu, ale proto, že už mi bylo vážně na omdlení. Přes sebe jsem hodila lehký černý svetřík a vyšla před barák, kde už čekala Emily. Byla jsem tak strašně ráda, že jí vidím, že jsem na ni musela s radostí skočit. Začaly jsme se obě smát, protože jen když se na sebe podíváme, přijdeme si strašně vtipný.

'Copak Lauren, vidím na tobě, že se něco děje'

Vyklopila jsem to na ni všechno, i to, co se stalo se Zaynem i to s tím tátou. Neudržela jsem se a začala jsem brečet. Emily mě pevně objala a utěšovala mě. Ona to vážně umí nejlíp, vždycky mi pomůže.

'Taky ti musím říct, co se stalo s Harrym. On mě šel dop-'

'Emily, já všechno vím'

Přerušila jsem ji.

'Byli jsme v parku na vše mi řekl, jen ti chci říct, že na jednu stranu chápu to, jak si se zachovala, ale Harry není jako ostatní kluci. Bylo mu z toho vážně na nic, buď ráda, že máš takový štěstí, ne jako já a... Zayn.'

Emily jen přikývla, asi si to uvědomila. Objala mě a obě jsme odešli domu.

'Zítra ve škole, pa'

Když jsem přišla domů, mamka už spala, tak jsem si zalezla do pokoje a udělala si domácí úkol z matematiky. Což se moc nestává, vždycky si úkoly dělám ve škole, ale teď bych stejně neusnula. Když jsem úkoly dodělala, běžela jsem se vysprchovat a hned jsem zalezla do postele. Nedalo mi to, musela jsem se podívat, jestli je online. Jasně, jasně, že je. Jenom mi nenapíše. Opravdu nevím, na čem jsem. Když jeden den mě chce a ten druhý den si píše takové věci s Alisou. Radši jsem mobil vypla, aby mě nelákalo mu napsat. Pořád jsem si já pitomá představovala, jaké by bylo, s nim být. Jen nevím, chce mě, nebo jí, a nebo dokonce úplně někoho jiného? Jediné co jsem si právě uvědomila je to, že jsem se do něj doopravdy zamilovala.

A to je konec 5.Části:-)