WAIT FOR ME✅

×TWENTY-TWO×

Vyběhla jsem z budovy a z kabelky vytáhla mobil a vytočila Rosiino číslo. Jestli mi to nevezme, zavolám mámě aby pro mě přijela. Chtělo se mi brečet. Párkrát jsem zamrkala,  abych zahnala slzy. Silný holky nebrečí, prober se sakra. Musela jsem se napomenout, nechci aby kdokoliv viděl jak jsem slabá.
"Elisabeth?" Řekla Rose když mi to zvedla. V tu chvíli jsem si vybavila Chrise. Takhle mě před chvílí oslovil před barem. Chtělo se mi brečet ještě víc.
"Rose? Kde jsi?" Řekla jsem rozklepaným hlasem.
"Chceš jít domů? Řekni mi kde jsi ty a já za chvilku přijdu" řekla starostlivě, nejspíš poznala že se něco stalo.
"Jsem před domem" rozhlédla jsem se kolem, jestli náhodou někde neuvidím Rose.
"Dobře, za chvíli přijdu" řekla a položila mi to. Utřela jsem si  jednu neposlušnou slzu která se kutálela po tváři.
Prohrábla jsem si rukou vlasy a přemýšlela nad tím co jsem udělala tak hrozného, že jsem si musela začít s někým jako je Even. Zajímalo by mě jak mi to vysvětlí. Nebo ne, už ho nechci nikdy vidět. 
"Ell, co se stalo?" Řekla Rose a objala mě. Teď jsem se rozbrečela úplně. Ell mi říkal Even. Jak to mohl udělat? A já mu dala druhou šanci...
Když Rose věděla že ze mně nic nedostane, zavolala mámě ať pro nás přijede. Celou cestu domů jsem probrečela, dokonce jsem ani nebyla schopná nikomu říct co se stalo. Nechápu to. Nepřemýšlím nad ničím jiným než nad tím co udělal.
A navíc proč? Proč sakra?
Doma jsem si vlezla do vany a poslouchala depresivní písničky.
Už jsem nebrečela, ale do smíchu mi taky nebylo.
Teď ve mě víc než smutek převládal... vztek? Ano, byla jsem na Evena naštvaná že to udělal. Je dost divný jak se během pěti minut může všechno obrátit naruby. Ještě před odjezdem na tu pitomou párty jsem byla přesvedčená o tom jak moc ho miluju. A teď? Nechci říkat že to co k němu cítím je nenávist, spíš jsem prostě zklamaná a naštvaná zároveň.
Voda už začínala být studená, a proto jsem z vany vylezla a oblékla si něco co mělo být pyžamo a měla namířeno do svého pokoje.
"Liss? Počkej" zavolala Rose a já se na ni otočila. Nechtěla jsem na ni být nepříjemná a proto jsem se snažila o něco jako úsměv.
Ona ke mě přiběhla a zatáhla mě do svého pokoje.
Sedla jsem si na postel a ona zapnula televizi, kde zrovna dávali nějaký "zábavný" film.
"Co se stalo? Ještě jsi nikomu nic neřekla" řekla Rose starostlivě a v tu chvíli se otevřely dveře a v nich Izzy. V ruce nesla zásobu čokolád a se starostlivým pohledem se na mě podívala. Vím že jí Rose řekla ať přijde, jsem jí za to celkem vděčná. Určitě mi ty dvě pomůžou.

Taaak 😂 a jsem tady zas😂
Mám teď předepsané kapitoly dopředu, takže teď budou vycházet častěji❤
Miluju vás❤