Posel Smti [HP FF]

1. Příčná ulice

Malá černovlasá dívka, jež měla nastupovat do prvního ročníku se právě protahovala na posteli, když uslyšela potiché PRÁSK-což jí probudilo. Posadila se a koukla se na svou skřítku Tinky ,,Tinky se slečně moc omlouvá, ale paní ji volá na snídani" domluvila a hluboce se poklonila, až se nosem dotýkala podlahy.

,,Děkuji Ti Tinky. Hned tam budu" kývla na skřítku, vstala a zašla do koupelny. Upravila se a oblékla do černých džín a černého tílka, které dokonale splývali s jejími havraními vlasy, jež skvěle kontrastovaly s její bledou pletí. Dívka byla velice zvláštní a mnoho lidem naháněla hrůzu. Po pravdě se jim ani nedivila: pořád jen černé oblečení, vlasy téže barvy, pohublá a bledá postava, pronikavý dvojbarevný pohled, který naháněl hrůzu asi nejvíce. Její dvojbarevné oči- pravé ledově šedé a levé černé, až nebyla vidět panenka- propalovaly člověka tak intenzivním pohledem, že jeden měl pocit že mu vidí do duše.

Vyšla z koupelny, následně i z pokoje a zamířila si to o patro níž, kde se nacházela jídelna. Její rodiče už tam seděly a s tichým pozdravem se posadila také. Začala jíst svou snídani. Její matka Eleanor vzhlédla od svého talíře, odložila příbor a spustila ,,Dnes půjdeš na Příčnou. My máme moc práce, takže tam půjdeš s Malfoyovími. Doufám, že se budeš chovat slušně, a neuslyším žádné stížnosti" pohrozila. S Malfoyovími se vídala docela často: rodiče se spolu bavily a i ona s jejich synem Dracem také velice rozuměla. Když ona spala u nich, nebo on zas u ní, si mohli tomu druhému vylít srdíčko. Oba to měly dost těžké a zdá se, že jejich rodiče se podílejí i na stejné zálibě v trestání-Cruciatem- za hlouposti. Dracovu matku má velice ráda, a dobře si s ní rozumí. Je milá a velice laskavá žena, a Mormetia nechápala, jak to, že taková hodná a laskavá žena si vzala právě přesný opak- tedy Luciuse Malfoye.

Dosnídala, a něž stačily skřítci odnést nádobí se v jídelně objevila Narcissa s jejím synem Dracem. Rodiče obou budoucích studentů Bradavic se pozdravily, Narcissa si přisedla k nim a začaly o něčem horlivě debatovat. Mortemia se postavila a následovala Draca za roh. Jakmile byli za rohem se dlouze objaly a užívaly si jedem druhého- dlouho se totiž neviděly a musely si to nějak vynahradit, a toto byl ten nejlepší způsob. Když se oba dva od sebe odtrhly, čekala na ně Dracova matka u krbu.

***

Knížky, kotlíky, a přísady do lekrvarů už měly nakoupené. Už zabývala jen zvířata a hůlky. Zašli do zvěřince a Draco si ihned na první ohled zamiloval černou menší sovičku se žlutýma očima. Mortemie si však nemohla vybrat. Sovu nechtěla, žábu ani krysu, a kočku taky ne, ale byli tu i jiná zvířata, tak se rozhodla si je prohlédnout. Zašla do zadní části obchodu a rozhlédla se. Všude byli různobarevní a zvláštní tvorové. Začala si prohlížet jednotlivá zvířata, než se její zrak nezastavil na malém, opuštěném krkavcovi dál od  ostatních zvířat, kteří s ním zdílely klec, a ještě k tomu v nejtmavším koutě oné klece. Dívka měla jasno. Tohle zvířátko pro ni bylo jako stvořené. Byly stejní:  také neměla ráda moc společnost, uvítala radši samotu, klid, tmu, zimu a hlavně volnost, a tu očividně černý krkavec v tuhle chvíli postrádal. Ze zadu za ní přišla prodavačka a otázala se jí ,,Tak jaké to bude?" usmála se na ní.

,,Ten krkavec tam vzadu" ukázala na černého opeřence. Prodavačka kývla a sdělila ji, že ještě vyroste, prý je to mladě, a zeptala se, jestli chce k němu klec, tu však dívka okamžitě odmítla. Prodavačka jí předala krkavce, který se jí usadil na levé rameno a zakrákal. Dívka prodavačce zaplatila a vyšla ven z obchodu, kde na ní čekala Nascissa a Draco. Oba se na ní jen chvíli vyjeveně podívali, než se ozvala Dracova matka.

,,Teď hůlky" tleskla radostně a vydala se kupředu. Děti se vydaly za ní až do Ollivanderova krámku. Hned nato se k nim vydal bělovlasý stařík s jestřábíma očima a vrásčitou kůží.

,,Dobrý den. Áááá pan Malfoy a paní Malfoyová. Vydržte" vyhrkl a zas se někam vydal. Vrátil se s pár krabičkami a Draco si ty hůlky začal zkoušet až konečně si ho jedna hůlka vybrala ,,Hlohové dřevo, žíně Jednorožce, 10 palců, nepoddajná" sdělil mu.

Pak se obrátil na černovlásku ,,Slečna Walkerová. Čekal jsem, kdy se tu ukážete. Vydržte" a zase odběhl. Vrátil se zas s plnýma rukama krabiček a Mortemia poslušně zkoušela. Když už začala ztrácet všechnu naději, pan Ollivander odběhl úplně dozadu do krámku, až ho nebylo vidět a vrátil se asi po deseti minutách s potrhanou a velice zaprášenou krabičkou. Roztřesenýma rukama ji podal dívce a ta krabičku otevřela. Naskytl se jí pohled na skoro průhlednou hůlku, jenž onu průhlednost narušovaly jakoby pohybující se obláčky černého kouře. Dívka si ji pozorněji prohlédla, našla však jen nějakou značku, o které nevěděla, co znamená(média). Pomalu hůlku vytáhla z krabičky, pevně ji uchopila, a ucítila neuvěřitelné teplo, které ji proudilo tělem a z hůlky se vynořila stříbrná záře a následně i neuvěřitelná zima. Všichni se otřásly, a cvakaly zuby, až na nechápající dívku, které bylo teplo. Ollivander si dívku prohlédl a začal s popisováním hůlky ,,Tisové dřevo, plášť z mozkomora, třináct a půl palce, nepoddajná" šeptl roztřeseným hlasem ,,Tuto hůlku vytvořil můj dávný předek přes dávnými a dávnými časy, a od té doby čeká, než si někoho konečně vybere. Můj předek při této výpravě zemřel, ale podařilo se mu vyrobit tato jedinečná hůlka. Tato hůlka je jediná na světě. Tato hůlka je dosti možná silnější, než hůlka Albuse Brumbála- nejsilnější hůlka na světě: Bezová hůlka, vyrobená samotnou Smrtí"