Byl pochmurný den. Vypadalo to, že se bude schylovat k bouřce. Jelikož mi ujel poslední autobus, neměl jsem se jak dostat domů. Stopem mě nikdo nesvezl. Po silnici co jsem šel domů ani moc aut nejezdí.
Po hodině mojí cesty začalo strašně pršet. Potřeboval jsem se někde schovat.
Nedaleko cesty byla stodola.
Pomalu jsem otevřel dveře. ,, Haló." Řekl jsem nahlas. Ozvala se jenom má ozvěna. ,, Je tu někdo?" Žádná odpověď.
Sedl jsem si do hromady sena. Po chvilce sedění jsem začal pociťovat únavu. Pomalu jsem zavíral oči.
*Bum!*
Ozvala se rána. Nedaleko udeřil blesk. Rozhlížel jsem se kolem dokola. Na chvilku jsem nevěděl kde to jsem.
Po chvilce jsem slyšel dětský pláč.
,, Kdo to brečí?" Zeptal jsem se chraptivím hlasem.
Zase žádná odpověď. Začalo mě to děsit.
Koukl jsem se rychle na mobil. Bylo přesně 00:00 rozbušelo se mi srdce.
Ohlédl jsem se za sebe. Byl tam provaz se smyčkou. ^Co se to tady sakra děje?^
Neměl jsem z toho moc dobrý pocit.
Chtěl jsem otevřít dveře a běžet pryč, ale dveře nešly otevřít. Snažil jsem se do nich kopat. Stále to nepomáhalo.
Začal jsem panikařit. Snažil jsem se někomu zavolat, ale neměl jsem signál.
,, Pomoc!" Křičel jsem stále dokola.
A zase ten pronikavý pláč.
,, Co po mě chceš?"
Pláč ještě zesílil. Spanikařil jsem.
Nevím jak se mi to podařilo, ale já se dostal ven ze stodoly. Rychle jsem seběhl silnici. Bouřka už pomalu ustávala.
Cesta domů mi trvala 2 hodiny. Když jsem přišel domů, hrozně jsem se bál.
Od té doby jezdím s rodiči domů. A věřím tomu, že do konce života na tenhle zážitek nezapomenu.
** Radím vám ... nikam nikdy nechoďte sami. Pokud nevíš kde jsi a nevíš co ti tam hrozí za nebezpečí. **
YOU ARE READING
Creepy příběhy
RandomRád se bojíš? Tak tohle je přesně pro tebe. Po tomhle se budeš bát jít sám na záchod. Radši si to dvakrát promysly. Jakmile začneš číst, už není návratu. Bude tě to pronásledovat i ve snech. Čtení na vlastní nebezpečí.
