Creepy příběhy

Temnota

Určitě jste se již s temnotou, někdy setkali. V televizi, v novinách, na internetu atd. 

Jaká je podle vás temnota? Mnoho z nás se ptá ,, K čemu slouží temnota?"

Kdo ví. Možná, aby nás dělala silnějšími. Možná, aby jsme se cítili šťastní. 

Je tomu, ale skutečně tak? 

Víme, že temnota si vždycky žádá temné síly. Někdy i samotného Pána pekel. 

Psal se rok 1869

Tato událost se odehrála na jaře. Všechno se probouzelo ze zimy. Všude se drali na povrch první květiny. Všechno zářilo novotou. Ach, jak krásné to bylo. Na kůži bylo jemně cítit první  teplé sluneční  paprsky. Ptáčci si zpívali první jarní hymnu.

Když, v tom za mnou na zahradu přiběhla moje služebna Megan. Celá udýchaná, s lapavým hlasem, mi přišla oznámit, že moje matka je mrtvá. 

Nevěřila jsem svým uším. Rychle jsem vztala ze své lavičky na zahradě. Běžela jsem co nejrychleji do domů. Otevřela jsem dveře. Pomalu jsem přišla k posteli mé matky. Jedna kapka po druhé, mi stékali po mých růžových tvářích. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem bezmocná, jako motýl chycený do pavoučí pasti. Chtěla jsem utéct, někam hodně daleko. 

V tenhle moment jsem přestala mít ráda jaro. Všechno, co jsem, kdy měla ráda, už neexistovalo. Vše, na čem mi kdy záleželo bylo pryč.

1871

,, Dobrý den, smím se představit? jmenuji se Dark". představil se muž v černém hábitu. Chvíli jsem jenom, tak seděla a zírala do jeho tmavých očí. ,, Proč jste sem přišel pane?" tázala jsem se hlasem plným bolesti. Moje rány po smrti mojí milované matky nezmizeli. 

,, Ale, vy to moc dobře víte proč tu jsem".  Moje myšlenky mi pořád utíkali. Nemohla jsem se soustředit. Všechny moje poslední myšlenky mířili na vzpomínky s mojí matkou. 

A pak to vyslovil. 

,, Kvůli vaší matce". 

Měla jsem dojem, jako bych špatně slyšela. Opravdu řekl, že kvůli mé matce? Na chvilku jsem si myslela, že je to jenom pouhý sen. Nějakou dobu jsem hleděla na své nohy a přemýšlela, jestli si to jenom nevymyslel. 

Dal mi ruku na rameno a podíval se na můj obličej. Zvedla jsem hlavu a pousmála se štěstím. 

,, Jak mi chceš pomoct? Dáš mi nějakou drogu, aby jsem se cítila dobře?, celkem jsem z toho měla špatný pocit. 

Dark se pousmál a chytl mě za ruku. 

,, Kdepak,  jenom ti pomůžu se s matkou spojit."

Nevěděla jsem co tím chtěl básník říci. Chtěla jsem se ho ještě jednou zeptat, ale bylo mi to trapné. Jenom, jsem přikývla. S rozbušeným srdcem, a s očima plných slz , jsem šla s Darkem do nějaké stodoly. Strašně jsem chtěla cítit mojí matky přítomnost. 

Stodola, už byla stará a poměrně zničená. Na dveřích byla dřevěná petlice. Chtěla jsem, už dveře otevřít, když v tom mě Dark zastavil. Ohlédla jsem se na něj tázavým pohledem. 

,, Chci tě jenom upozornit, že až do té stodoly vejdeš nesmíš křičet a utéct, jinak matku nikdy nespatříš." 

,, Ano, neboj se." a potichu jsem polkla. Žaludek i srdce se mi smrsklo. Muž v černém hábitu pomalu a s těží otevřel dveře stodoly. Z poličky si vzal lihovou lucernu. Zapálil ji. Najednou se celá stodola rozsvítila.   

To, co stodola ukrývala bylo děsivé. Měla jsem z toho strach a obavy. 

Všude kolem mě byly poličky. Dřevěné, staré  poličky. Ale to nebylo to co mě děsilo. Více mě děsilo, to co bylo na těch poličkách. Byly to panenky. Malé keramické panenky. Šaty měly roztrhané, a některým panenkám chyběly kusy končetin. I když se ty panenky nehýbaly, tak přesto žily. Něco v nich žilo. Nějaká temná síla. 

Muž v černém vzal jednu panenku. Něco zašeptal a panenka pohla okem. 

Každá panenka v sobě měla zvláštní moc a sílu. Každá měla jiného satana. Všechny ovládali něco jiného. Od života až ke smrti. 

Vzal panenku s modrými šaty. Vlasy měla hnědé a kudrnaté. Panenka měla jen jedno oko. Oko bylo černé s bílou tečkou uprostřed. Druhé oko jí chybělo. Na místě oka měla jenom prázdný důlek. 

Panenka pořád hýbala okem ze strany na stranu. Takhle to probíhalo ještě dalších pět minut, pak panenka zastavila. Dívala se mi do očí. Pamatuji si to ticho. Muž někam zmizel a já tam zůstala sama se všemi těmi panenkami. A pak to přišlo. Panenka pohltila mojí duši zaživa. 

Účel to splnilo. Chtěla jsem vidět matku a znova se s ní shledat. A to se také stalo. Ted jsem s matkou navěky. A trpím v temnotě. Bolí to. Ničí mě to. Požírá mě to. Mučí mě to. I když jsem mrtvá, stále mě to zabíjí. Neexistuje tady čas. Jsem tu napořád.  

Bacha na přání co si přejete. Pokud nás chce něco potrestat dá nám to co jsme si dlouhou dobu přáli.