Kiss in library [DOKONČENO]

Neusnu!

Každý den jsem trávila v knihovně. Hned po škole jsem zamířila do toho tichého místa, které bylo pro mě jako ráj na zemi, jenž hlídal anděl. Chlapec jménem Sirius Black. Dnes jsem ale poznala po hluku, že se něco děje. Většinou je v knihovně jako na hřbitově, dnes to tam vypadalo spíše jako na Vánočním trhu v Prasinkách. Převážnou část 'vzácné' návštěvy tvořily dívky, společnost mladého knihovníka. Nevšímala jsem si jich, prošla jsem kolem a zamířila k jednomu z regálů. 

"Koukněte se, jak má trapné oči,"

"A co teprve to její háro, do všech stran.." smály se a dívaly se přitom na mě. Zčervenala jsem a sklopila zrak ke knížce.  Sirius se zamračil. Složil nohy ze stolu na zem. 

"Pokud tady chcete být, měly by jste mít tohle přečtené," položil na stůl štos knih. Dívky hodily zpátečku. 

"A mimochodem, mě se její oči líbí. Jsou jako oči divoké kočky..Nezkrocené tak, jako její vlasy," oddělil pramínek mých vlasů od ostatních a přivoněl k nim. Díval se mi přitom do očí. Zčervenala jsem snad ještě  víc, pokud to vůbec bylo možné. Tváře mi hořely. S těží jsem dýchala. Byl tak blízko! Dívky nasupeně odešly.

"Netrap se tím, tvé oči i vlasy jsou nádherné takové, jaké jsou. Ty se mi líbíš taková, jaká jsi," sednul si vedle mě na židli. 

"Došel nám další díl," vstal, v jednom z regálů sebevědomě vytáhl další díl mé oblíbené knížky a podával mi ji.

"Wow, tu si ráda přečtu," vstala jsem a s úžasem si knížku vzala do ruky a prohlížela si ji.

"Já už ji mám přelouskanou,  potom ji můžeme probrat," mrkl. Jen jsem přikývla. Sedla jsem si dozadu do koutku a četla si. Po chvíli se mi ale začali klížit oči. Ne, nesmím usnout, musím si číst... Oční víčka už byli zavřené. Oddělily realitu od snu. 

Na svých rtech jsem ucítila jemný tlak. Druhé rty. Tak sladké. Líbil se mi ten pocit. Někdo do toho přidal i jazyk. Projela mnou vlna spokojenosti. Chtěla jsem víc, ale ten pocit se vzdaloval. Slyšela jsem vzdalující kroky. Ne! Já chci víc... Procitla jsem. Vzbudila jsem se. Hned jsem vyskočila na nohy. Zamířila jsem tam, kam jsem si myslela, že šel dotyčný. Srazila jsem někoho.

"Dávej pozor kam jdeš, Grangerová," ozval se otravný hlas Draca Malfoye. Málem se mi zastavilo srdce. To přece nemohl být..on.. 

"Nech ji laskavě být, jasný? Taky by ses mohl víc koukat kolem sebe," Otočila jsem se za tím hlas. George?

"Brácho, nebudeš se přece rozčilovat kvůli takovýmu spratkovi. Hermiono, jsi v pohodě?" Vedle George stál Fred.

"Buďte zticha, jste v knihovně.." mezi regály se usmíval Sirius.

Ale..který z nich to byl?

------

Chcete další díl?