Kiss in library [DOKONČENO]

Nesnít, Nespat!

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, co vlastně dělám, jsem si Vzpoměla na další náhodu mého dětství.
Častokrát jsem nemusela věci ani slyšet ani vidět. Říkával jsem tomu, že je nevnímám smysly ale srdcem.
To, co jsem si 'představila' bylo častokrát skutečné. Ne ale vždy, jak jsem chtěla.
Se slzami v očích jsem se usmála.
Nevěřila jsem tomu, že by to mohla být skutečnost. Od doby, co jsem stratila rodiče.
Nechala jsem se ale vést snem. Dovolila jsem si na chvíli zavřít oči a vnímat představy.
Za raná do snění jsem neslyšela kroky.
Něco mi říkalo, že mám se sněním přestat a vnímat okolí, ale já ho neposlechla.
Ucítila jsem cizí rty na těch svých. Bylo to... Jako tehdy v knihovně...
Tak sladké...
Tentokrát jsem ale bytost, jenž to dělala vzala pevně kolem ramen a svalila ji do trávy pod sebe.