Living with them(cz story-One Direction)

20

A já věděla, že se ten večer zase něco změnilo.   

Ještě chvíli stojíme v kuchyni, objímáme se, nemluvíme, jen si užíváme tuhle společnou chvíli. Niall se mnou pohupuje jemně do stran, mám zavřené oči a poslouchám Niallovo srdce, které tluče trochu více než by mělo. Nadechnu se a zároveň nasaju Niallovu vůni. Usměju se, bude to kvalitní parfém, vůně se mi libí. Jedna Niallova ruka se přesune na vršek mé hlavy a já se usměju. Pohladí mě po vlasech a jeho ruka skončí zpátky na mých ramenech. Něco si uvědomím a odtáhnu se, Niall nesouhlasně zabručí. 

,,Copak?''zeptá se a já se na něj trochu směju. 

,,Předtím než jsi přišel, mluvila jsem s Perrie, řekla, abych si to užila''zatvářím se jako kdybych měla v hlavě vypočítávat nějakou kvadratickou rovnici, kouknu na Nialla, který se kousá do rtu a pak mi to dojde. 

,,Panebože!''křiknu a dám si ruku před pusu a pokračuju ,,ona tě poslala Perrie'' 

,,Annie, ne tak docela, já-'' nadechne se a chvilku přestane mluvit, nechávám mu prostor, aby mi to vysvětlil, nechci se s ním znovu pohádat potom, co jsme se, můžu říct, usmířili. 

,,Chtěl jsem za tebou jít, vážně jsem chtěl, ale nevěděl jsem kdy, když k nám přišla Perrie, řekla, abych za tebou šel, říkala, že už tě možná jen tak nechytnu, tak jsem se sbalil a šel jsem, Perrie to veděla, viděla mě odcházet, proto ti to řekla, vážně jsem měl v plánu za tebou jít, ale nechtěl jsem tě otravovat'' Niall se tváří, jako kdyby mu někdo ubližoval, bojí se, aby neřekl něco špatnýho, všimnu si, jak si nervózně mne ruce, až je má sem tam růžový. Otočím se, popadnu vývrtku a s úsměvem na tváři se otočím na Nialla, vezmu ho za ruku a táhnu ho do obýváku. 

Sedíme na gauči, naše kolena se dotýkají, oba mám v ruce skleničku vína, flaška mého oblíbeného vína je skoro prázdná a mi si povídáme o všem co nás napadne, smějeme se a já vím, že bych už neměla pít, za prvé, zítra mám důležitou schůzku, za druhé, mohla bych mu říct úplně všechno a ráno by jsem si to nepamatovala. 

,,Mám se fakt dobře Nialle, ale zítra musím někde být a už je dost pozdě a nechci se taky ráno probudit s kocovinou''zasměju se a on znalecky kývne. 

,,Jo, promiň, no tak hádám, že tedy půjdu, přece jenom už je-'' z kapsy vytáhne svůj mobil, zmáčkne home button a jeho tváře je osvícená světlem, které vychází z displeje ,,no páni, je skoro jedenáct večer'' 

,,COŽE!''vykřiknu a postavím se, rozhlédnu se kolem, je tu trochu bordel, povalují se tu kapesníky, kterýma jsme se utírali, protože jsme jedli pizzu, pak je tu taky krabice od samotné pizzy,je tu skoro prázdná lahev od vína, polštářky jsou zase rozházené a já si povzdechnu, už se nakláním, že začnu uklízet kapesníky, ale Niall mě zastaví. 

,,Hele, jestli potřebuješ zítra někde být a já tě neohlášeně přepadl, uklidím to tu, skoč si do sprchy, mě to nevadí''usmějě se na mě a já se rozzářím. 

,,To bys udělal?''zeptám se a on kývne, obejmu ho a pak přece jenom jdu do pokoje, kde sahám po spodním prádle a dlouhém triku, ve kterém spím, zalezu si do koupelny, která je zavedena v pokoji a svléknu se. 

Zalezu si pod sprchy, nastavím si vyhovující stupeň vody a chvilku tam pod proudem vody jen tak stojím a přemýšlím nad tím co se dneska stalo. Vážně jsme se usmířili s Niallem a on u nás v apartmánu zůstal skoro až do půlnoci? 

Když usoudím, že tam stojím až moc dlouho a přemýšlím, sáhnu po šamponů a nanesu ho na vlasy, pak se zároveň namydlím i po celém těle a vše spláchnu, vylezu ven a vlasy si vysuším ručníkem a rozčešu je, utřu se, převléknu se do pyžama a vyčistím si zuby.