Warriors: Válečníci Elementů

Kapitola 6.

Jakmile Silverpetal do tábora přitáhla tělo, seběhly se kolem ní kočky a začaly se vyptávat, co se vlastně stalo. To už do hloučku vstoupila i Mistystar. Nevydala ani hlásku, jen se dívala na šedou, rozcuchanou srst, než se jí podlomily nohy a zavřískla směrem k obloze jméno své mrtvé přítelkyně. "Radši je necháme o samotě." špitl Skyleaf a hlouček se rozešel na všechny strany. U těla zůstaly jen mourka a velitelka, obě s hlavou skloněnou a oči plné slz. "Jak....jak se to stalo?" zavzlykala po chvíli velitelka a zvedla oči k Silverpetal. Ta chvíli mlčela, pak ale hlasitě mňoukla. "Všechno je to moje vina. Chtěla mě zachránit, ale zaplatila za to vlastním životem." Hlas se jí třásl.

Podle tradic seděly obě dvě kočky u těla celou noc a čistily ji, než ji ráno starší pohřbili. Mistystar si ještě to samé ráno zavolala Silverpetal do svého doupěte. "A teď přesně. Co se stalo?" Silverpetal nasucho polkla. Má říct pravdu, že miluje kocoura z nepřátelského klanu, nebo si má něco vymyslet? "Nechci o tom mluvit..." mňoukla nakonec a otočila se směrem k východu doupěte. Náhle se ale zastavila, podívala se na kočku přes rameno a zeptala se: "Jak to vlastně bylo s mojí matkou?" Mistystar na ni upřela své žluté oči. Brzo ale poznala, jak to mourka myslí. "Jistě víš, že lěčitelky nesmí mít děti." začala. "Stonedust se ale i tak zamilovala do neznámého kocoura, který ji zachránil, když náš tábor napadli jezevci. To byl ještě velitelem Gingerstar. Začali se poté tajně scházet, věděli o tom jen oni a já. Jednoho dne ale ten kocour, tuším, že se jmenoval Mapleleaf, zmizel beze stopy a den na to mi Stonedust prozradila, že je v očekávání. Porod proběhl v utajení a aby nikdo neodhalil pravdu, vymysleli jsme to tak, že jsme tě položili k jedné kočce, která zrovna taky rodila, bohužel porod nepřežila, aby to vypadalo, že tvoje matka zemřela a že si tebe Stonedust vzala do péče." V doupěti poté nastalo ticho. "Děkuji." mňoukla tiše Silverpetal a odešla zpátky do doupěte léčitelky.

"A mám tě!" vykřikl hnědo-bílý učedník a skočil na potkana, který mu ale vyklouzl a zmizel v nedaleké noře. "Eagelpaw, co jsem ti říkal?! Nebuď tak zbrklý!!" pokáral Foxfang svého učedníka. "Já vím, Foxfangu." odvětil otráveně kocourek. "Trénujeme to už týden. Takhle nikdy do tábora nepřineseš dostatek potravy." pokračoval s káráním učitel. "Dej mi ještě jednu šanci!" zapředl Eagelpaw a prosebně se na svého učitele podíval. "Dobře, ale vážně poslední!" řekl Foxfang a malý kocourek okamžitě začal pádit hlouběji do lesa. Když už byl dostatečně hluboko, zavětřil a jeho čumáček okamžitě zachytil pach králíka, co se kousek od něj čistil. Eagelpaw se přikrčil a začal se plížit. "Tělo a ocas při zemi, lehce našlapovat," opakoval si vduchu instrukce od svého učitele. I přes to největší snažení se mu ale pod tlapky připletla větvička a králík zmizel v křoví. Kocourek se ale tentokrát jen tak lehce nevzdal. Skočil přes křoví a začal svou kořist pronásledovat. Králík se pokoušel kličkovat, ale Eagelpaw ho stále neztratil z dozoru. Čeho si ale nevšímal bylo to, že se stále více blížil k té nejtemnější části lesa. Už si ani nevšímal cesty před ním, jeho očka byla přilepená na kořisti. Takže si ani nevšiml mladé kočky, co se vynořila pár kroků před ním z křoví a prudce do ní vrazil. "Au!!" zavřískla neznámá, hnedka se ale znova postavila na nohy a zaujala bojovou pozici. Učedník, po tom, co se vzpamatoval ze srážky, udělal to samé. "Příště koukej, kam utíkáš! Skoro si mě zabil!!" zaprskala. "Jo, ale já jsem zase díky tobě ztratil kořist!" objahoval se Eagelpaw. Ikdyž se kočka zdála mnohem větší než on sám, nechtěl projevit jedinou známku strachu. Začal tedy vrčet a postupoval malými krůčky dopředu. "A odkud vlastně jsi?" prskla znova kočka. "Nezdá se mi, že by si byl z BlazeClanu." Teprve v tu chvíli si válečník uvědomil, kde vlastně je. Stále ale postupoval vpřed a zatlačoval válečnici dál do lesa. "Na válečníka z CrystalClanu jsi ale mnohem víc odvážnější, než jsem si myslela." změnila náhle kočka tón hlasu a vzpřímila se nazpátek do normální pozice. Eagelpaw se ani nehnul, pořád čekal na nějaký protiútok. "Jinak já jsem Rosepaw, učednice BlazeClanu" posadila se a začala si čistit srst. "Eagelpaw...učedník...z CrystalClanu" vysoukal ze sebe Eagelpaw. Stále jí dostatečně nevěřil. "A co tu vůbec děláš? Takhle daleko od svého klanu?"  "No, jak si viděla, snažil jsem se chytit zajíce." kocourek se ohlédl směrem ke konci lesa, kam mu jeho šťavnatá kořist zmizela. "Na učedníka z takového klanu si ale nebyl zrovna dvakrát špatný." Kocourkovi se naježila srst. "Takhle o mém klanu nemluv!!" zavrčel. "Ale za kompliment mi nepoděkuješ?" ušklíbla je Rosepaw. "Jo, kdyby mi takhle komplimenty sázel i Foxfang." povzdechl si učedník.  Hlasité zašustení křoví za nimi ale jejich dialog přerušilo. "To je určitě Shadowclaw! Musíš zmizet, rychle!!"

Než se ale oba stačili pořádně rozkoukat, už před nimi stál velký černý kocour a jeho smaragdové oči je propichovaly skrz naskrz. "Ne tak rychle, vy dva!" zavrčel a skrčil se, takže jeho oči byly na stejné úrovni jako oči Eagelpaw. "Ty asi nevíš, co děláme vetřelcům, že ne?" Tentokrát bylo pro učedníka vážně těžké předstírat odvahu. "Není to vetřelec. Je to tulák, jen se k nám zatoulal." "Grrrrrr!!" přesunul pohled Shadowclaw na svoji učednici. "Nesnaž se ho obhajovat. Všechno jsem slyšel." "Ale já k nim vážně nepatřím. Chci se přidat k vám!" pípl Eagelpaw s aspoň troškou odvahy. Učitel se hlasitě zasmál. "To vykládej někomu hloupějšímu!" Koutkem oka si učedník všiml jeho obřích drápů, které se na té trošce slunce, co prosvítala skrz husté koruny stromů, leskly jako diamanty. Nasucho polkl. "Já si z vás nestřílím. Myslím to vážně." Kocour se vzpřímil a začal si učedníka přeměřovat. "Stejně, táta říkal, že potřebujeme nové válečníky..." Rosepaw chtěla pokračovat dál, přerušil ji ale příchod tří kocourů a jeden z nich začal hned s Shadowclaw mluvit. "Jak to myslíš, že tam skočil někdo jiný?!" "Prostě tam najednou skočila nějaká stará a ta příšera srazila ji." vysvětloval kocour. "Hele, kdo je tohle?" ukázal čiště bílý kocour s celým černým ocasem, který stál vzádu, tlapkou na Eagelpaw. Shadowclaw chvíli mlčel, pak ale mňoukl: "Nový válečník!" Eagelpaw se v očích objevily jiskřičky. "Běžte zpátky do klanu, budu hned za vámi." Až teď si taky učedník všiml černého kocoura s bílým pruhem na hřbetě a bílými tlapkami, co stál sklíčeně vzadu. Šedý učedník, který mluvil s Shadowclaw, do něj strčil a všichni tři kocouři zmizeli v lese. "Jestli to s tím, že chceš být v našem klanu, myslíš vážně, přijď zítra večer sem. Pokud se ale rozhodneš jinak, už se tady nikdy neobjevíš! Jinak tě na místě zabiju!!" šeptl Shadowclaw směrem k Eagelpaw a dlouhým skokem zmizel za křovím. "Eagelpaw! Kde jsi?! Už musíme domů!" zachytily učedníkovo uši volání svého učitele. "Tady!" podstrčila mu Rosepaw pod tlapky dvě pěkně tučné pěnkavy. "Ať se na tebe zase tak moc nezlobí." Na rozloučenou se o něj ještě otřela a také zmizela v křoví. Učedník bez váhání vzal kořist a vyběhl pryč z lesa. Byl si ale naprosto jistý, že od zítra už ten les neopustí.

************
Tadááá, konečně nová kapitola!! A tentokrát pěkně dlouhá. Začíná se nám to pomalu vyvíjet, máte se na co těšit! ;))