Never Say Never

Chaper 2

Právě jsem měla chuť zadat do vyhledávače: jak se stát vrahem v deseti krocích (haha, jeden by mi přeci stačil)
Mezi mnou a mámou zase proběhl velmi přínosný rozhovor. Já obhajovala svůj názor, že za otcem nepotřebuji, ona však byla jiného mínění.

Můžete hádat dvakrát, jak to dopadlo.
"Samantho, co tvůj velký sen? Toto ti pomůže být mu o kousek blíž." A tak se to stalo. Věděla, že mě to dostane do kolen...nebo přesněji za otcem.

Proto teď spolu, se svou nepřítelkyní, už dvě hodiny lítáme sem a tam v obchodním centru.
"Budeš tam dva měsíce! Samozřejmě že potřebuješ nové oblečení...a bez diskuzí, mladá dámo!" Mám já vůbec nějaké pravomoce?

"Už máme tři plné tašky. Beztak nás to celé vyšlo na milión" stěžovala jsem si a tajně doufala, že mamku to nadšení do nakupování přejde.
Vrhla na mě pohled Haha! To tedy  nevyšlo. Pozvedla jsem obočí, co si tak pamatuji, milióny nemáme.
"Tvůj otec mi...ti poslal nějaké peníze, abys sis mohla nakoupit vše, co potřebuješ." Áhá! Tak od tud se bere to nadšení! Mohlo mě to napadnout.

"Jak velkorysé" prohlásila jsem trpce, zatímco mamka se hnala do dalšího obchodu.
"Máš jen dvoje plavky. Pojď koupíme ještě nejmíň jedny!"
Už je to docela dlouhá doba, co jsem ji viděla takto nadšenou.

S:Jestli budu muset ještě do jedné zkušební kabinky, určitě umřu! Přijeď mě vysvobodit, můj šlechtěný princi :))
Poslala jsem Emily smsku, když jsem zrovna ztratila mámu mezi regály.

E: Princ nemůže, královna ho nutí ubojovat až k smrti. Ale večer s tebou počítám, Sam! Bude pizza! :D Musím se s tebou pořádně rozloučit :(

"Mami? Večer přespím u Em. Chci se s ní rozloučit než odjedu." 

"Dobrá. Všechno si ale nejprve zabal!" Datum mého odjezdu se blížil. Hurá prázdniny! Hurá otec!

S: Sláva princi! Už teď mi chybíš :'(

***
Mířila jsem k Em. Co krok to bolest, snažila jsem se to ignorovat. Jako vždy.
Byla jsem už v půli cestu, když jsem náhle do někoho vrazila.

"Omlouv-..." ten hlas jsme znala. Milovala jsem ho.

"Sam?"

"Thomasi?...." vydechla jsem. Neviděla jsem ho už dlouho. Byla to moje první láska. Milovala jsem ho celý druhý stupeň na základce, dala jsem mu svou první pusu. Oba jsme pak nějak dospěli s nástupem na střední a náš vztah skončil. Já si pak našla Thea, ale to až někdy jindy, on je jiná část příběhu.

"Ráda tě zase vidím!" nebylo mezi námi žádné napětí, ani jsem se nemusela cítit trapně. Chodili jsme spolu, ale byla to ta dětská láska, která se prostě vyskytne a odezní, protože není tak silná.

"I já tebe. Dlouho jsme se neviděli, jak se teď máš? Jste ty a Theo pořád spolu?" pořád pronesl jakoby to byla věčnost a přitom to byl jen jeden rok, promarněný rok.

"Ehm, mám se fajn. Ne už nejsme..." jeho oči se usmívali společně s ním.
"To jsem rád, přál jsme ti to, samozřejmě. Ale Theo je pěknej vůl." Díky, to už vím taky. Přikývla jsem na souhlas, i když moje srdce pořád stesknilo. Nebylo to, však tak hrozné, jak jsem předpokládala, že bude. Neuvědomovala jsem si to, ale vlastně jsem chtěla, aby to skončilo. Někde hlubokou uvnitř jsme tušila, že to není nikdo pro mě, ale někdy jsme totálně zaslepení.
Nastalo mezi námi trapné ticho. Ty dva roky mezi námi nechaly propast. Měli jsme si toho tolik, co říct a ani jeden nevěděl, jak začít.

"Možná...mohli bychom se někdy sejít? Jen tak, popovídat si. Chybíš mi, jako kamarádka. Měli jsme k sobě vždycky tak blízko" kdybych teď mohla zlíbala bych mu nohy. Nadšeně jsem přikývla a začala se culit, jak malé dítě, co dostalo lízátko. Chyběl mi, před naším 'vztahem' jsme byli nejlepší přátelé, už vlastně od našich čtyř let.

"To bych moc ráda! Chybí mi můj kamarád" zasmál se.

"Tak já už musím. Měj se, Sam"

"ahoj" ještě jsem byla celá překvapená. Přes celou tu aférku s Theem jsem občas zapomínala, že jsem ve svém životě měla ještě i jiné lidi, kteří mě měli rádi.

Když jsem přišla k Em, čekala tam na mě slíbená pizza. Kéž bych jen mohla zůstat tady na prázdniny a jíst pizzu, jenže to by to nesměl být můj život. Protože já nikdy nebudu obyčejná puberťačka, co se přejídá pizzou. S Em jsou jediné chvíle, kdy si dopřeji takovéhle kalorické bomby. A i tak bych to měla občas omezit. Jsem sprinter na trati ne v přejídání se.