Poslední duše {HP FF}

Fénixův řád

Než se pustíte do čtení, byla bych ráda, kdyby jste věděli pár věcí. První tři, nebo čtyři kapitoly se věnují seznámení s postavami děje - neboť charakter hl. postavy je dosti komplikovaný. Další kapitoly budou pokračovat v průběhu školního roku v Bradavicích, kde poprvé narazíme na pořádný děj a "drámo". Dále je dobré vědět, že se místy (snad všude) se mohou objevit parodie na MS postavy. Děkuji za pochopení a užijte si to ;)

~~~~~~~~~~~

 Upřímně, ještě jednou mě Brumbál nechá dodat vzkaz do budovy, která je schovaná mezi domy a ještě k tomu chráněná kouzlem, tak ho pošlu do vzdálených končin. Nejen že mi předal slovně instrukce tak obsáhlé, že už si polovinu nepamatuji, ale také mi jaksi zapomněl sdělit, jak se do Štábu dostat. Což vedlo k pár "drobným" komplikacím během mé cesty. Aspoň že napsal hlášení - nebo co to na mě bublal -  do dopisu, jinak by se to k nim nikdy nedostalo. Nemohu se však zbavit dojmu, že mi neřekl úplně vše podstatné. A navíc, proč poslal mě? To jsou sovy už tak out?

Hodinu jsem stepovala po Grimmauldově náměstí - nutno dodat, že na mě ti zpropadení mudlové házeli dost podezíravé pohledy - než jsem potkala pana Weasleyho. Spíše on potkal mě. Byla jsem nemile překvapena. Nemám nic proti Arturovi a natož něco proti Molly, avšak jejich synové mají tendenci strkat nos do cizích záležitostí. Dalo by se to nazvat talentem. A rozhodně mi nezblafnou, že mě sem stařík poslal na poznávací zájezd nebo že jsem si sama zaplatila dovolenou v Londýně. Budu muset vymyslet hodně dobrou výmluvu, nebo utéct dřív, než si mě všimnou. Ale myslím, že mě zvětří hned, co přejdu přes práh.

  Arthur Weasley, kouzelník se zvláštní zálibou pro mudlovské vymoženosti mi věnoval dosti překvapený pohled. Zdá se, že Brumbál mou návštěvu neohlásil. Nebo se neobtěžovat s tím, to říkat všem. Jak typické. Nemůžeme ho vinit, v jeho věku má právo zapomínat (je to jeden z těch učitelů, co bude vyprávět o mládí vašich rodičů...vašim dětem...) Už vůbec nejsem naštvaná, že mě s polovinou informací poslal kamsi do nějaké odbojové sekty...nebo něčeho takového. Cítíte tu ironii, že? Budova štábu působí dosti zchátralým dojmem, ani se nedivím, když se o sídlo přes deset let nikdo nestaral. Momentálním vlastníkem je Sirius Black. Jediný muž, jež unikl z Azkabanu - nejstřeženějšího vězení v kouzelnickém světě. Byl tam poslán, když byl obviněn z vraždy jistého Petera Pettigrewa. Nemám absolutní tušení, kdo to byl. Vím to vše jen proto, že se kvůli tomu strhnul neskutečný poprask. Všude poletovali mozkomoři, jež se případně cucali s Potterem. Doopravdy si to chlapci mohli nechat na soukromí a ne na famfrpálový zápas. Nejen že jsem odcházela zmoklá jak slepice, ale ještě jsem ho šla na ošetřovnu politovat. To aby o mě ti dva šašci nemohli roznášet, že mám úroveň empatie asi jako profesor Snape. 

Interiér budovy trochu smrdí plísní a je vystavěn ve tmavých barvách. Omítka místy opadává ze stěn a odhaluje holé cihly. V rohu stojí vydlabaná trollí noha a na stěně jsou závěsy. A pochybuji, že zakrývají okno, neboť by světlo přes vrstvu špíny neprošlo. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Tohle místo je propleté nejrůznějšími pachy lidí a také cítím domácího skřítka. Zvedne se mi kufr. Ten skřítek je pravděpodobně hodně starý a zanedbaný, neboť nechutně páchne - jako fuska nějakého důchodce. Někdo by ho mohl alespoň jednou za rok vykoupat. Dále jsou tu skoro všichni Weasleyovi, Potter a Grangerová. K mému překvapení také Remus Lupin a Alastor Moody - učitelé obrany proti černé magii. 

Pan Weasley mě provede úzkou předsíní do jídelny. Ucítím nečekaný příval nervozity a orosí se mi dlaně. Nevím, co od tohohle všeho očekávat. Tedy vím - vše, jen ne přátelské uvítání. Dost pochybuji, že mi padnou k nohám a budou se klanět mé síle a moci. Spíše mě ministerští úředníci a bystrozoři obejmou. Pevně. Kolem krku...Lasem...