Contract with the Devil [Junghope, BTS CZ]

7. kapitola - Better Luck Next Time

Vítr, opírající se mu do zad, předznamenávající jeho nevyhnutelný pád, zmizel. Místo na tvrdý beton, dopadlo Jeonggukovo tělo do čehosi měkkého, voňavého a přinášelo mu to komfort. S bolestí hlavy i zad se posadil a promnul si čelo, načež si rukou rovnou zajel do vlasů a zatahal za ně. S menší námahou otevřel ztěžklá víčka a rozhlédl se. Neměl daleko od toho, aby mu ohromením spadla čelist. Právě se nacházel v té nejkrásnější, největší, nejluxusnější a nejlepší ložnici, ve které kdy byl. Stěna za čelem postele byla natřena do tmavě hnědé barvy, ale ne příliš tmavé, tudíž v místnosti nevládla větší temnota, než byla nutná ke spánku. Zbytek výmalby byl o poznání světlejší, v přírodních barvách. Nad postelí byl mimo jiné obraz, který připomínal neznámou lesní cestu, jež byla zasněžená, avšak obraz měl přes celou svou plochu fialový filtr, tudíž lépe zapadl do ložnice. Nikde už však žádné podobné věci nebyly – žádné vázy s květinami, sošky ani jiné ornamenty, přesto se zde mladík cítil příjemně a pohodlně. Snad jen na nočním stolku byla jediná ozdoba v podobě keramické mísy, ve které se nacházelo několik jablek, každé z nich bylo nepřirozeně veliké a sytě rudé, tudíž šlo o velice povedené nápodoby lahodného ovoce. Zdá se, že i když sám Ďábel tvrdošíjně prohlašoval, že žádná Eva nebyla, tudíž nebylo ani Jablko poznání, zdálo se, že má k tomuto plodu jakýsi sentimentální vztah.

Ať tak či onak, Namjun se mohl jít s tou svou ložnicí, kterou vychvaloval na každém kroku, klidně bodnout, protože tohle bylo něco, za co by Jeongguk dal všechno na světě. Pak se sám sobě musel zasmát. On už něco takového v sázku dal. Pomalu zvedl hlavu, když zaslechl tiché otevření posuvných dveří. Jen co se ohlédl doleva, vykulil oči. Právě se totiž skrze modře tónované sklo díval do obrovské koupelny s vanou i sprchovým koutem. A i když neviděl úplně nejlépe, jelikož postel, na níž seděl, byla poměrně nízká, dal by krk za to, že se ve vaně nacházejí masážní trysky. Jenom představa, že by se v něčem takovém mohl vykoupat, vyvolávala spokojený úsměv na rtech. Ten však v následující vteřině opadl, protože kroky další osoby v bytě mířily přímo k němu. Věděl, kdo ta osoba je. A byl připraven mu zakroutit krkem, zrušit smlouvu a použít proti němu všechna sprostá slova, která se během let naučil.

Ďábel vycházející z koupelny jej ovšem připravil o všechna slova. Muž byl zabalen pouze do sněhobílého ručníku. Vlhké vlasy působily o něco tmavší a pramínky měl slepené do silnějších provazců. Kapičky vody stékaly po jeho opálené pokožce, od krku, přes vypracovanou hruď a břicho až za ručník, do kterého se buď vsákly, nebo putovaly ještě níž. Jeongguk cítil, jak se mu do tváří žene červeň, horko prostupující do jeho klína, a i když to bylo svým způsobem špatné, právě teď se odvážil tvrdit, že Ďábel vypadá přímo božsky.

"Vyspaný, Panenko?" broukl nakřáplým ranním hlasem a koutek rtů povytáhl v poloviční úsměv, jenž donutil Jeongguka nejistě polknout. Pomocí rukou přesunul své tělo až k okraji postele a nohy spustil na podlahu, která byla sice ze světlého dřeva, ale nebyla studená, nýbrž příjemně hřála. A přestože bylo léto a venku už teď bylo zajisté horko a dusno, byl to příjemný pocit.

"As-asi na tebe mám několik otázek," zakoktal, ignoruje tím mužův dotaz. Netušil, kam se poděl jeho vztek a rozhořčení, ale v přítomnosti toho muže se neodvážil na jediné křivé slovo, pronesené ve vzteku. Hoseok to z něj vycítil a málem by mu naskočila i husí kůže. Bylo vzrušující, že právě v jeho ložnici se nachází tak nevinná čistá duše, jež se ukrývá v tak dokonalé lidské schránce. A nemá na sobě nic, než obyčejné tričko a kraťasy, pod kterými, jak dobře věděl, nemá žádné spodní prádlo. Olízl si rty a povytáhl bradu, naznačuje tím chlapci, aby se ptal.