LIGHT AND DARK INSIDE US (HP next generation)

Kapitola XX.

Tuhle kapitolu bych ráda věnovala poppynka , která mi u předchozích kapitol zanechala skvělé komentáře.
No, tak tahle je pro Tebe.
********

Vlak zastavil s veselým zahoukáním a sprškou sněhu a páry. Zakašlala jsem a vděčně se otočila na Hagrida. „Děkuju, že jsi tady se mnou počkal, Hagride."

„To je samozřejmost, Renee," odpověděl, „a popřej za mě rodičům Veselý Vánoce!" Poplácal mě po zádech a popostrčil mě ke kolejím.

„Hagride, mám na tebe ještě malou prosbu," otočila jsem se na něj s mírným úsměvem a do ruky mu vtiskla pár balíčků. „Mohl bys ty dárky předat klukům, prosím? Tenhle červený je pro Jamese a ten modrý pro Lorcana. A mám i něco pro tebe..." z batohu jsem vytáhla dárek zabalený v hnědém balícím papíru. „Je to jen maličkost, ale snad se ti bude líbit -"

„U Merlinovy levý nohy! Renee! To sis nemusela dělat škodu!" Zbytek mé věty zanikl v Hagridově radostném výkřiku, kterým musel probudit všechny vlkodlaky v Zapovězeném lese a také v mém bolestném sténaní, když mě málem udusil v objetí.

„Veselé Vánoce!" Zasýpala jsem. Hagrid mi ještě vtiskl polibek na každou tvář, rozcuchal mi vlasy a pak mě vysadil do vlaku, což nebylo vůbec zapotřebí, ale udělala jsem mu takovou radost, že by mě do Londýna klidně i donesl.

„Měj se, Renee! A nos čepici, abys mi nenastydla, jasný?! Dávej na sebe v tom Londýně pozor! Je to krapet větší město, zvlášť když teď svět zavání temným časem..."

„Neboj se, uvidíme se po svátcích!"

Najít volné kupé nebyl vůbec problém. Celý vlak byl prázdný, nebo jsem si to alespoň myslela. Zapadla jsem do první kabinky, která se mi zdála nejvyhřátější, batoh hodila nahoru na poličku a uvelebila jsem se na odrbaném sedadle. Nohy jsem natáhla na protější sedačku a začala si třít zmrzlé ruce a zčervenalé tváře.

Snažila jsem se nemyslet na výraz v Jamesových očích až zítra zjistí, že nejsem ve škole, že jsem odjela bez rozloučení. Vlastně jsem se snažila nemyslet na Bradavice a své přátele obecně.

Když jsem si vyslechla McGonagallovou ve Vstupní síni, rychle jsem do sebe naházela večeři a pádila zpátky na pokoj. Cordelia s Albusem mezitím, co jsem byla pryč, usnuli a tak jsem v tichosti z kufru vylovila batoh, zvětšila jej kouzlem a naházela do něj jen ty nejdůležitější a nejpotřebnější věci. Pak jsem popadla kus pergamenu, brk a sesmolila vzkaz pro Cordelii, aby se nebála a nechala jej ležet na polštáři.

Chodby hradu byly vylidněné, když jsem po nich prchala směrem k Hagridovo hájence a poprvé v životě jsem si přála, abych narazila na Filche a mohla mu před jeho ksichtem zamávat potvrzením k odjezdu a užívat si jeho zklamání z toho, že mi nemůže napařit další školní trest.

Vlak jel poměrně rychle, ale jeho kolébání mě donutilo klimbat. Opřela jsem si hlavu o studené sklo okna a ponořila se do říše snů.

********

Vlak zastavil na nádraží 9 a 3/4 a trhnutím mě probudil. Ospale jsem otevřela oči a následovně se zvedla s mrmláním do sedu. Spala jsem schoulená na sedačce v objetí s mým batohem a klepala se zimou. Strojvedoucí neměl očividně zapotřebí topit, když jsem tu byla jen já, nevystudovaná čarodějka, která nebyla ještě plnoletá, aby mohla kouzlit, ale on si vpředu jistojistě hřál zadek a popíjel horkou kávu a vesele si broukal vánoční koledy.