LIGHT AND DARK INSIDE US (HP next generation)

Kapitola XXXI.

Velká síň byla plná k prasknutí. Za ten měsíc jsem si zvykla, že každý stůl byl poloprázdný, mluvilo se buď potichu anebo skoro vůbec. Než jsem se ke zmijozelskému stolu vůbec dostala, několik desítek lidí už se cpalo s plnými žaludky zpátky na svou kolej. Všichni byli očividně spokojení, až na pár výjimek, jejichž rodiče nebo jiní členové rodiny stále leželi u Svatého Munga nebo byli nezvěstní.

Dosedla jsem ke stolu - nebo také jinak řečeno, vecpala jsem se do malé mezery mezi Kayu a Noaha a svoji přítomnost podtrhla pár nadávkami mířenými na nedostatek prostoru. Dychtivě jsem se natáhla po kuřecích stehýnkách a řádně ignorovala pohledy všech ostatních. Až když jsem v sobě měla pár soust, byla jsem ochotná s nimi mluvit. „Tak jak bylo v Londýně?"

„Příšerně," připustila Betty a pohla drobnými rameny, jako by si vzpomněla na něco ošklivého.

Noah se k ní hned přidal. „Nesnáším ten lékařskej smrad táhnoucí se po celým Svatým Mungovi. Máma z toho byla taky mrzutá a ještě víc, když se tam objevila Kitty."

Nadzvedla jsem obočí. „Kdo je Kitty?"

Betty se kousla do rtu a rozpačitě se podívala na Noaha, kterému ztvrdly všechny rysy v obličeji. „Tátova nová přítelkyně," odpověděl a mávl rukou, jako by odháněl otravný hmyz. „Je ještě horší než ty před ní."

Soucitně jsem jej poplácala křidýlkem po tváři, takže mu tam zůstala nevzhledná mastná skvrna. Zamračil se na mě, ale dlouho to nevydržel a začal se smát na celé kolo a s ním i Betty s Kayou.

Zavrtěla jsem hlavou a rozhlédla se. „Kde je vůbec Al se Scorpiusem?" Otázala jsem se, když se všichni tři uklidnili. Po těch dvouch tady nebylo ani stopy. Celou dobu jsem se neodvažovala podívat se k Nebelvírskému stolu, ale teď jsem přes všechny lvy zvědavě přejela pohledem. Rose, Hugo, Lily ani James tam nebyli.

„Asi se někde zdrželi," pokrčil rameny Noah. „Ale ve vlaku s námi určitě byli. I ten starší... jak že se to jmenuje?"

„James," jeho jméno mi vyklouzlo ze rtů jako pohlazení. Řekla jsem to tak jemně a hladce se špatně skrývanými pocity, že se po mně všichni moji přátelé udiveně otočili.

Upustila jsem křidélko, pokrčila rameny a zvedla se na nohy. „No nic," protáhla jsem se. „Už si půjdu lehnout."

„Taky bych měl, zejtra je ta Křiklanovo párty," prohodil Noah a také se zvedl.

„Málem bych na to zapomněla," plácla se do čela Kaya a já přikývla v souhlas. Vzhledem k okolnostem, nějaký večírek mi úplně vypadl z hlavy.

Zamávala jsem jim a popřála dobrou noc. Kde je vůbec Cordelia? Že by se zdržela s Potterovými?

Vešla jsem zpátky do Vstupní síně a v rukou svírala svůj kabát, který byl celý mokrý od roztátého sněhu. Za chůze jsem zírala do země a urputně přemýšlela nad vysušovacím kouzlem, jež budu nejspíše nucena použít až přijdu do pokoje, protože mé boty byly také mokré, jako by jsem se procházela v jezeře.

„Už jsem vám říkal, jakej je Renee přeborník v ignorování?" Zeptal se známý hlas ironicky.

Zmateně jsem vzhlédla ke skupince lidí, která scházela po schodech a když jsem rozeznala jejich obličeje, ušklíbla jsem se. Nic jiného mi také při pohledu na usmívajícího se Lorcana nezbývalo. Chtěla jsem se také usmát, ale nakonec z toho vyšel jen nicneříkající škleb, a to jen kvůli tmavovlasému klukovi, který se ještě nestačil převléct z mudlovského oblečení.

„Myslím, že ses o tom zmiňoval celému hradu," odvětila jsem stroze a přemáhajíc své city jsem pohlédla Jamesovo směrem. „Dokonce i kentauři to o mně musí vědět."