Koukám....je zvláštní vidět kaluž krve rozlévající se po podlaze. Vlévá se do nepravidelných sštěrbin a prasklin, utvořených zubem času, její původní barva už není přes vrstvy špíny a prachu rozeznat. Tak krev je jediný důkaz toho že to všechno možná není jen vyplod mé choré mysli. Na rukou mám cizí krev...necítím vinu, necítím nic...ani zlomek toho co cítili oni když jsem jim vytrhávala postupně všechny orgány...
Jsem v euforií...cítím se tak skvěle, jako když si dáte jointa...ale to stejně nemůžu posoudit, nikdy jsem ho neměla...vlastně jsem nikdy nezkusila nic z těch věcí co dělají všichni normální dospívající...
Nikdy jsem nešla se svou nejlepší kamarádkou na nákupy, neopila se a nikdy jsem nebyla celou noc venku. Tyhle věci jsou jen další neotevřenou komnatou v mém životě.
Ach...Amie...vždy jsem vlastně chtěla vědět jak se ta dívka z vedlejšího domu, kterou sleduju doopravdy jmenuje. Kdybys tak věděla že tohle všechno dělám pro tebe...že se tě jen snažím ochránit...ale nesmíš to vědět...zabilo by tě to stejně jako to zabíjí mě...
ČTEŠ
THEY....
Short StorySledují mě...vidí mě, ona je poslední věc v životě pro co žiji....dnes se jmenuje Amie, zítra nejspíš Lili, její jména se mění podle toho jaký mám ten den náladu. Sleduji ji..neví o mě...hah někdy si příjdu jako oni..ty ohyzdné svině. Vím že se dnes...
