Naděžda

kapitola 1. Setkání s drakem

Oblohu zakryl velký černý mrak. Náhle se rozpršelo a začaly padat kroupy. Brzy už se pomalu nedalo ani vyjít ven. A právě tehdy se na cestě objevila dívka zahalená v černém plášti s kapucí. Déšť i kroupy se jí jako zázrakem vyhnuly.
Zatímco šla přestávalo pršet, padat kroupy. Znovu zasvítilo slunce. Dívka shodila kapucí a její dlouhé rudé vlasy jako oheň zazářily na slunci.
Po dvou měsících cestování potkala mladou dívku, která se jí představila jako Evelín. Dívka s rusými vlasy se představila jako Naděžda. Evelín měla vlasy černé jako havraní peří. Zeptala se Naděždy: "Promiň,ale potřebuji někam zmizet. Pronásledují mě postavy v černém. Vyvraždili mi totiž rodinu a mě se podařilo utéct, jen teď nevím kam se vrtnu" a začaly ji téct slzy. Naděžda ji odpověděla:"Tak pojď se mnou. Evelín tedy pokračovala v cestě s Naděždou.
Cesta se brzy začala vinout středem lesa. Po chvíli se na ně z křoví vyběhl drak, který hlídal les. Zastavil se přímo před nimi. Evelín vyjekla a utíkala z osudného místa setkání.
Naděžda zatím zvedla ruce nad hlavu a pronesla:"Draku, nech mě projít, prosím." Drak vychrlil plamen a ustoupil. Naděžda prošla. Po chvíli si všimla, že Evelín s ní není. A tak zamířila k okraji lesa, kde zporovala Evelín, kterou se snažil zabít elf. Vyběhla z lesa a elf se k ní otočil a zamrkal překvapením, když ji poznal.
Zaútočil a k jeho i k Evelenine překvapení, Naděžda vytáhla dýku, kterou po něm mrštila. Elf na vteřinu zadoufal, že ho netrefí, ale marně. Zabodla se mu do hrudi a on padl na zem. Naděžda přešla k Evelín a pomohla ji na nohy.
Vyrazili na cestu, která se tímhle místem táhla.