Naděžda

kapitola 3. Černý hřebec

Ráno se král v posteli protáhl, oblékl a odvedl ji dolů, kde šel po svých povinnostech. Naděžda vešla do stáje. Prohlížela si koně, ale pak ji zaujal velký černý hřebec, který řádil. Stájník, který procházel uličkou ji varoval, že hřebec je nebezpečný a už zabil stájníka když ho po jeho příjezdu chtěl vyhřebelcovat. I přes varování vešla do stání a černý hřebec na ni vycenil zuby a uši výhružně vztyčil a v očích měl bělmo. Zahrabal kopytem a zaútočil. Naděžda mu na poslední chvíli uskočila z cesty a chytla ho za ohlávku a něco mu pošeptala do ucha. Hřebec se najednou uklidnil a dokonce se k ní začal lísat. Po chvíli odešla. Před stájí na ni čekal král, aby ji odvedl do věže. A včerejší noc se opakovala. K ránu uslyšela ťukání na okno. Vstala a šla ho otevřít Dovnitř vletěl orel, který promluvil:,,Princezno Naděždo, můžu vám pomoct odtud se dostat, ale musíte mě poslechnout. Zítra bude úplněk a vy musíte zvednout pátou kachličku od okna. Jakmile to uděláte, objeví se díra, do které vlezete. Je tam chodba, která vede do lesa. Tam se setkáme a sdělím vám další informace." Zamával křídly a odlétl. Naděžda zavřela okno a sedla si na židli. Jakmile král vstal, sešli dolů, kde ihned zamířila do stáje k černému hřebci, který se jmenoval Uragán. Večer opět s králem odešla do věže. Jakmile usnul, vstala z postele, oblékla se a zamířila k oknu. Tam zvedla pátou kachličku a vlezla do díry. Pod nohama ji to uklouzlo, a tak sjela po skluzavce po zadku. Po 5 minutách zastavila v chodbě. Vstala a šla na konec chodby. Šla dlouho než uviděla před sebou měsíční světlo. Z chodby se vynořila na mýtině v lese. Naproti ní na stromě seděl orel. Vzlétl a letěl pryč, ale po chvíli se vrátil a řekl:,, Teď musíte za mnou, princezno"  a letěl dál. Naděžda ho následovala. Za hodinu se zastavili za skálou, která stála naproti zřícenině, ve které zůstaly ostatní dívky. Orel promluvil:,, Abyste mohla prchnout, musíte je osvobodit a pomoct jim utéct.Potom se sem vraťte. Budu zde čekat." Naděžda se kradla podél stěny až ke vchodu do jeskyně. Pomalu a opatrně se vkradla dovnitř. Přešla k dívkám, které svázány seděly na podlaze u stěny a spaly. Rozvázala , probudila je a pobídla je ke vchodu. Najednou uslyšela dupot nohou. Naděžda s dívkami přeběhla na druhou stranu jeskyně, kde se přitiskly ke stěně. Vojáci vešli dovnitř a sedli si ke stolu a začali hrát karty. Za chvíli jim spadli hlavy na desku stolu a začali chrápat. V té chvíli se princezna s dívkami opatrně přesunula ke vchodu jeskyně a rychle z ní vyšly. Přeběhly stráň a zastavily se za skálou, kde měl čekat orel. Orel tam byl, ale nepromluvil. Naděžda si vzpomněla na jeho poslední slova. Pobídla dívky a vkradla se do blízkého lesa. Tam se rozloučily a vydaly se pryč. Jediná kdo zůstala byla Evelín. Za chvíli se k nim snesl orel. Sedl si na Naděždino rameno a promluvil k princezně:,, Musíte teď zachránit i Uragána. Pro jeho rychlost a vytrvalost ho nikdy nikdo nedožene. Tahle dívka" podíval se na Evelín a pak se pohledem vrátil zpět k princezně a pokračoval;,, by mohla zatím se skrýt v tomto stromě s vykotlanými kořeny." Evelín vlezla mezi kořeny a zmizela. Princezna Naděžda se rozběhla, ale orel ji dohnal a řekl při letu:,,Tamtudy se nedá dostat zpět, proto půjdeme jinudy. Prosím, pojďte za mnou." Zahnul a princezna za ním. Za dvě minuty přiběhla k jezeru a orel ho přeletěl a zmizel v útrobách skály na druhé straně jezera. Naděžda ho přeplavala. Vylezla na souš a sedla si, ale orel přiletěl zpátky a popoháněl ji. Princezna znovu vkročila do vody a zmizela v útrobách skály hned za orlem. Byl tam tunel. Když jím prošla a otevřela poklop, vykoukla její hlava vedle židle. Vytáhla z díry i zbytek těla. Sedla si na židli. Za chvíli se král probudil. Sešli dolů a večer zpátky do věže. V noci, jakmile usnul, Naděžda vstala a vykradla se z věže do stáje.