Proti mysli!!!

Stokholmský syndrom​

Pohled May:
L:,, Jsem ráda že jsi tu! Nejsem tu sám a mám krásnou a příjemnou společnost!"
M:,, Díky! Tady je to lepší než u tvého bratra!"
Snažila jsem se nepřemýšlet nad tím že s ním chodím. Asi jsem se zamilovala. Pořád jsem nad tím přemýšlela. Proud myšlenek nešel zastavit. Prožívám si Stokholmský syndrom.
L:,, Země volá May!" řekl se smíchem a mávl mi rukou před obličejem.
M:,, Promiň jen jsem se zamyslela!"
L:,, V pohodě!"

Seděli jsme na gauči a koukali si do očí. Odhodlala jsem se a začala ho líbat. Pustil mé ruce a přitáhl si mě blíž.

O týden později:
L:,, May! Musíme jet!" zakřičel na mě.
M:,, Už jdu!" zakřičela jsem na zpět.
Dojeli jsme k jeho bratrovi.
L:,, Niku jestli jí ublížíš tak si mě nepřej!"
N:,, Neboj mám tu svojí!"
Je mi jí líto ale nahradit bych jí nechtěla.
N:,, Nechám jí ten pokoj kde spáváš ty!"
Lukas mě tam dovedl. Dal mi pusu na rozloučenou a odešel. Po chvíli přišel Nik.
N:,, Buď tu jako doma! Teda u Luka! Můžeš si dělat cokoliv až na jednu jedinou věc! Nemůžeš mi bránit v týrání!"

Kývla jsem na souhlas. Celý den jsem se nějak zabavila a pak šla spát.