Annie
Bylo krásné ráno. Moji rodiče se ještě nevrátili což mi přišlo divné, jeli jenom nakoupit a měli se vrátit už včera. Tak jsem si tedy šla vyčistit zuby, učesat vlasy, převléct se a jít se najíst.
Když v tom najednou někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít, byla to nějaká paní ze sociálky. Vůbec jsem nevěděla proč přišla. Tak jsem ji pozvala dovnitř. Řekla mi ať se radši posadím. A dozvěděla jsem se tu nejhorší věc, kterou kdy mohla říct. Moji rodiče utrpěli vážnou autonehodu a zemřeli, začala jsem brečet jako nikdy předtím.
Potom se mě ještě zeptala jestli nemám nějaké příbuzné. Bohužel už všichni zemřeli a nebo se odstěhovali do Německa. A nebo jestli nemám nějaké dobré kamarády u , kterých bych mohla žít v tu chvíli mě nenapadl nikdo jiný než můj kluk Marcus a nejlepší kamarád Martinus.
Ta paní šla za nimi se zeptat jestli bych u nich nemohla žít. Jelikož moje matka a paní Gunnarsenová (jejich matka) byly nejlepší kamarádky. Neměli s tím žádný problém. Paní ze sociálky a i jejick mamka mi šli poct zabalit si věci. Když jsem měla vše v kufrech šla jsem s nimi.
Marcus se hned nabídl, že můžu být s ním v pokoji. Všichni s tím souhlasilili. Což se mi ulevilo šla jsem tedy na horu za Macem lehla jsem si za ním do postele a začala jsem brečet. Za chvíli za námi přišel ještě Martinus a ten mě taky objal.
Marcus
Bylo mi hrozně. Člověk, kterého jsem tak miloval byl v troskách, posledních pár dnů Annie jenom brečela. Proč zrovna ona? Proč? Proč? Nedokázal jsem se dívat jak pořád brečí. Poslední dobou už přestávala jíst. Do toho se ovšem zapojila moje matka a dohlížela nad tím kolik toho sní.
Začínalo to být lepší, brala prášky na uklidnění a už vubec nebrečela. Jednou v noci za námi přišel i Martinus. Objímali jsme ji a vše bylo v pořádku. Jenže ona tu noc ve tři hodiny ráno vylezla z postele a někam šla. Vzbudil jsem Martinuse a šli jsme za ní. Ona utíkala k ní domů. Když jsme viděli ,že se chce zabít okamžitě jsme zrychlili.
Annie
Neměla jsem pro koho žít tak jsem se rozhodla zemřít. Jenže za mnou utíkali kluci a já opravdu spadla z nejvyššího balkónu dolů a najednou byla tma.
