Co šeptá hladina?

1.Není tak obyčejný jak se zdá.

I většina věcí, co se zdají býti normální, nás mohou kdykoliv překvapit a uvést na pravý opak.

Začal krásný nový slunečný den a tak většina dětí trávila čas venku. Když zrovna nejezdila na kole, nehrála fotbal, nebo netrávila čas ve své fantazii.Zbíraly po zemi všelijaké kameny a házely je do blízkého rybníka, o kterém by si zdaleka nepomyslely, že není tak obyčejný jak se zdá!Pokaždé když hodily do rybníka kámen, stalo se něco, co se malým dětem vždy líbilo.Hladina vody se roztřepala a vytvořila řadu kruhů, kolem místa, kde byl hozen kámen.

Víte, ono někdy i v docela reálném světě se najdou dosti zajímavé a kouzelné chvíle.
Kdyby jste v tu samou chvíli byli ve vodě a sledovali, co se děje s kamenem, který pomalým a neustáleným pohybem míří ke dnu, nevěřili byste, co se stane, když dopadne!

Začnou se tvořit malé bublinky, které utvoří vír kolem místa dopadu. A jakmile se voda rozestoupí, tak aby jste něco viděli, spatříte zvláštního tvora, dokonce je trochu podobný člověku. A přeci jen se dosti liší! Je to vůbec možné, aby se z kamene stal tvor člověku podobný?

Vstane a dojde k jakési skulince mezi kameny, ze které vychází omamná záře.Vidí další jemu podobné, jak stojí všichni namačkaní na sebe a zírají do prostředka ,,místnosti", kde stojí jeden z nich a cosi dělá. Náš objekt se začne bavit s jedním, který stojí nejblíže k němu a u kterého si je jistý, že ví, co se děje.

,,Ahoj, já jsem Curtis. Nevíš, kde to jsem a co se to tu děje?"

Druhý se na něj nevěřícně otočí, ale hnedka, jak ho spatří, pochopí, že tu je nejspíš poprvé.

,,Ahoj, já jsem Luisia. Právě jsi v podvodní říši, kde všichni čekají, zda budou vybráni."

,,Vybráni?A k čemu vybráni?"

,,Vybráni ke smrti!"

Odpovídá vážně a trochu nerozeznatelným tónem jeho nová známá.

,,Ano vybráni, protože je nás tu moc. Pokaždé, když přijdou noví, musí někdo ze starších, kdo bude vybrán, být zabit!"

,,Aha, no vypadá to, že už jsi tady trochu déle."

,,Tím chceš říct, že ti mám uvolnit místo nebo co?"

Zamračí se na něj Luisia.

,,Nee to jsem rozhodně říct nechtěl!"

Oboří se na ni Curtis.

,,Tak fajn, ale můžeš být v klidu, protože jsem tady vážně jen o chvíli déle, ale než jsi přišel už jsem vše zjistila."

Nenápadně se na sebe oba usmějí. A nadále sledují muže uprostřed, o kterém Luisia zjistila, že se mu tady říká Nejvyšší vládce. Tak tedy Nejvyšší vládce vytáhne malý lísteček z hranaté, pozlacené nádoby. Všichni utichnou a napjatě očekávají jména těch, kteří je dnes opustí.

,,A jako poslední byl vybrán Noe."

Zahlásí Nejvyšší vládce, začne se rozhlížet a hledat vybraného Noeho. Každý si začne šepotat a tiše se radovat, že není na jeho místě. Dolů k Nejvyššímu vládci přijde muž, tak mladý a tak krásný. S kamennou tváří přistoupí k vladaři a hlasitě pronese ,,přijímám svůj osud"

Oba dva společně odejdou a ostatní příslušníci shromáždění se začnou hrnout ven a nejspíš se hnát do svých obydlí.
Teprve teď Curtisovi a Luisianě dojde, že nemají, kde spát.

Vydají se za Nejvyšším vládcem, aby zjistili, kam uloží hlavy. Ten jim řekne, že můžou žít v domě Noema. Nooo v domě, je to spíš místo mezi dvěma kameny vyplněné trámy suchého dřeva jako srub. Ale více místa nemají, takže musí bydlet společně, leda snad kdyby byly ochotni počkat do dalšího výběru.

Když společně dorazí na místo, kde by se měl nacházet Noemův dům, zůstanou stát a nevědí zda mohou či nemohou vstoupit. Nakonec se odváží a společně vstoupí, stanou v ,,hlavní síni". I když se to tak nezdá, tak ten dům je vážně nádherný, tak plný stáří a přesto z něj vyzařuje energie. Uchvátil je.