Co šeptá hladina?

3.Vetřelec

Řekl Curtis a podíval se tázavým pohledem na Luisiu, která  se okamžitě začala mračit a kroutit hlavou ze strany na stranu.

,,Víš co?"

Vypravil ze sebe najednou Curtis.

,,Myslím že by jsi mohl zatím,zůstat u nás"

,,Vážně?"

Mladík nedokázal zakrýt své ohromení.

,,Ale jen než si něco najdeš!"

Dodala ještě Luisia.

,,A jak se vlastně jmenuješ?"

Zírali na něj dychtivě oba dva.

,,Já jsem Heilóss"

,,Já jsem Curtis a tohle je Luisia"

Luisia se mírně pousmála na nového známého, aby to nevypadalo že je úplně nepříjemná. Potom se vydali na cestu k jejich dosavadnímu ubytování.

Cesta byla velmi tichá. Curtis se sice snažil ostatní rozpovídal ale na dlouhou dobu jim to stejně  nevydrželo. Když konečně dorazily na místo které mělo být jejich společným domovem. Tak se Luisia rozhodla že se půjde projít a porozhlédnout po okolí. Neměla momentálně moc zájem o společnost a tak se raději nenápadně vytratila.

Líbilo se jí když se jen tak mohla brouzdat v písku, úplně nejlepší to bylo bosýma nohama. Potřebovala si v hlavě projít všechny události, které ji dnešek pěkně spestřily. Rozhodla se že to tak bude dělat každý večer, doufala že si tak zlepší svoji pamět.

Dívala se jen na zem, a tak si ani nevšimla že došla na dost zvláštní místo. Nikde nebyl ani jeden člověk, byla tam sama. Možná proto se nebála a přistoupila blíž.

Vypadalo to jako nějaký kráter z písku a uprostřed něj byl postavený kus kamene, který sloužil asi jako oltář. Nejspíš z rozbitého chrámu, byl totiž hodně zdobený. Okolo něj bylo do kruhu rozestavěno několik menších kamenů,přesněji 12. Nejspíš na sezení jelikož dost připomínaly židle.

Rozhlédla se okolo sebe a najednou se její pohled upřel na hladinu, která byla pokryta lekníny. Ani nevím proč ale začala je počítat a zjístila že jsou tam přesně čtyři lekníny.

Byla tak vyčerpaná a toto místo jí něčím zvláštním přitahovalo, dodávalo jí pocit bezpečí, jistoty a cítila se tu tak klidná, jakoby konečně byla sama sebou. Posadila se na jeden z oněch 12 kamenů a přemýšlela o minulých událostech.

#####

Mezitím se Curtis a Heilóss věnovaly běžným klučičí aktivitám.
Nedělaly vůbec nic! Jen tak polehávaly na gauči a povídali si ovšem možném co je jen napadlo. Heilóss se vyptával a Curtis se zájmem naslouchal jeho otázkám, až do té doby než ho jedna z nich docela zaskočila.

,,A co vy spolu s Luisiou vlastně máte?Nevěřím tomu že byste spolu jen bydlely."

,,No jo,ale je to vážně tak,nic spolu nemáme. Jsme jen přátelé. Nebo možná spíš jen známý, známe se vlastně teprve chvíli."

Heilóss si nemohl nevšimnout toho škubu v Curtisově obličeji když to dořekl.

,,A nechtěl by jsi to změnit?"

,,Hmm,nevím."

,,Jakto že to nevíš?"

,,Prostě nevím a nech toho už! To nezáleží jenom na mě."

Ukončil debatu rázně Curtis. Nastalo hrobové ticho. Samozřejmě Heilóss byl velmy dotěrný a s všelijakymi otazkami nedal pokoj. Na chvíli začal Curtis litovat toho že více nedal na Luisiino kroucení hlavou.
#####
Začalo se stmívat a tak si Luisia řekla že je nejvyšší čas vydat se domů. Šla stejnou cestou jakou přišla, ale měla jiný pocit než předtím. Čím více se od místa oddalovala,  tím více se v ní začalo něco svírat, žeby úzkost, strach nebo snad nějaké nepříjemné tušení.