Co šeptá hladina?

2.Bílá válka

K dnešnímu dni toho na nich bylo už příliš,tak se rozhodli jít spát. Každý si našly své vlastní pokoje,popřály si dobrou noc a ulehnuly do měkých postelí.

Když se ráno Curtis probudil,cítil podivný pach který nevoněl moc hezky. Když se konečně probral a dobelhal se do kuchyně od kaď vycházel zápach,musel se smát. Vyděl Luisiu jak se snaží něco uvařit,ale nejspíš se jí to nepovedlo.

V jejích blonďatých vlasech smotaných do drdolu měla trochu bílého poprašku, nejspíš mouku. Jen co se otočila a její modré oči se zahleděly, si všimla toho jak se Curtis šklebí. Nechápala proč to dělá ale jenco svými gesty a příšerným zvuky začal naznačovat,pochopila ho! Nedala se a nabrala do hrsti mouku,prudce se otočila a hodila ji po Curtisovi. Nejprve se cítil dotčený,ale později se přidal a začla válka!

Když byl celý dům už téměř celý bílí,rozhodli se uzavřít mír. Najedli se a celkem dobře si rozuměly,takže si neustále povídaly. Bylo to báječné,po samích špatných zprávách najít někoho s kým se zasmějete a s kým si rozumíte.

Luisia se přistihla jak na něj kouká a velmy zaujatě si prohlíží jeho vypracované a nádherné tělo.

,,Co na mě tak zíráš?"

Zeptal se najednou Curtis na otázku kterou jí úplně vyvedl z rovnováhy. Rychle se svým pohledem vrátila k jeho obličeji. Nenapadlo jí nic jiného než se vymlouvat.

,,Já jen že máš ve vlasech pořád mouku. Ukaž já ti to upravím."

Usmála se a začla mu oprašovat jeho hnědé rozcuchané vlasy. A v tom si všimla že on jí začal taky oprašovat vlasy. Nemyslela na nic jiného a užívala si každého pohybu jeho ruky která jí pomalu hladila vlasy.

Jenco vše v domě uklidili,tak se umyli. A najednou slyšely zvláštní dunící zvuk,který se začal ozívat. Zazněl přesně třikrát a potom utichl. Nebyl ani nijak děsivý a tak je nenapadlo se jím dál zaobírat.

Jelikož v tomto světě nebyly příliš dlouho,nevěděli co mají celý den dělat. Napadlo je že by se třeba mohly trochu rozhlédnout po okolí. Vyšly ven a uviděli jak všichni někam jdou,tak se k nim rozhodly přidat.

Všichni ti lidé,nebyly vůbec veselý vypadalo to jako by už nikdy neměly být šťastní. Když si Luisia všimla kam míří,pochopila! Ubíraly se stejným směrem jako nejspíš každý večer,šly do síně kde budou čekat zda budou vybráni. Její úsměv se náhle vytratil,snažila se myslet jen na to dobré,ale najednou se jí to nějak nedařilo!Podívala se na Curtise,který taky nebyl moc nadšený. Snažil se na ni usmát,aby měla alespoň nějakou podporu. No,moc se mu to nedařilo.

Když konečně dorazily do té jim tak málo známé síně. Postavily se co nejdál od Nejvyššího vládce,který už začal rukou hrabat ve zlaté krabičce. Vylovil lísteček,ještě než ho však přečetl tak všem přítomným oznámil

,,Dnes k nám přišel pouze jeden nový člen našeho světa a tak pouze jeden odejde!"

Poté přečetl lísteček a opakovala se chvíle z předchozího shromáždění! Stejně jako minule se na konci schromáždění všichni snažili co nejrychleji dostat do svých domovů. Luisia s Curtisem zůstaly v síni jako poslední ještě s jedním mladíkem. Curtis se na něj podíval a napadlo ho jestli právě on není ten nový.

,,Ahoj,jak je? Vypadáš zmateně."

Mladík se na něj podíval a nepatrně se pousmál.

,,Taky docela jsem. Jsem tu poprvé a tak nějak nemám ponětí co teď."

,,Nedivím se ti, taky jsem byl. Měly by udělat u vchodu nějakou budku s příručkama."

Mladík se nepatrně zasmál a souhlasil.

,,No možná že bych věděl jak ti pomoct."