November rain CZ

the new one

Byl mladý a působil inteligentně.
Pozorně se rozhléd po třídě a pohledem se zastavil na mě.
,,Vy jste ta nová! Slečna Grey, že ano?" zeptal se vesele.
,,Ano" řekla jsem a snažila se znít mile.
,,Výborně. Potřebné věci sis vyzvedla v ředitlně?"
,,Ano.." řekla jsem znovu.
,,Dobrá. Vítám tě v naší škole. Doufám, že se ti zde bude líbit. A také doufám, že vy ostatní se budete chovat přátelsky a přijmete ji mezi sebe" mluvil k celé třídě.

Jeden kluk se uchechtl. Seděl v předposlední lavici vlevo ode mne. Otočil se na mě a ušklíbl. Měl tmavě hnědé vlasy a zelné oči. Měl ostře řezanou bradu a vystouplejší lícní kosti.
Co to mělo sakra znamenat?

Uhnula jsem pohledem. Již předem vím, že on se se mnou určitě bavit nehodlá.
Učitel ho ignoroval a přešel k látce.

Po skončení hodiny se vedle mě opět zjevil Robert.
,,Ahoj znovu." věnoval mi milý úsměv. Během hodiny ze mě aspoň trochu opadla nervozita.
,,Ahoj," oplatila jsem mu úsměv.
,,Tak, kam se chceš podívat jako první? Máme docela pěknou jídelnu, ale na samotné jídlo bacha." řekl a já se zasmála.

,,Mně je to jedno, můžeme začít u jídelny." řekla jsem.
,,Dobře, tak pojď za mnou."

Procházeli jsme širokou chodbou, která byla zaplněná studenty, kteří si ze skříněk vyndávali učebnice a povídali si se svými přáteli.

Všimla jsem si jedné skupinky, v které byl i ten hnědovlasý kluk.
Stále jsem nechápala to uchechtnutí. Vždyť mě ani nezná, co mu na mě sakra může vadit? Přišlo mi to nespravedlivé.

,,To je Marcus." řekl z ničeho nic Robert. Zřejmě si všiml jak na něj koukám. ,,Z toho, co udělal be třídě si nic nedělej. On už je prostě takový. Ale časem zjistíš, že je v pohodě." řekl Robert klidným hlasem. V duchu jsem se modlila, aby měl pravdu.

Došli jsme k jídelně, která byla obrovská. Na pravé straně byla obrovská okna, která umožňovala výhled na školní dvůr. Jednotlivé stoly byly pro šest lidí. Napadlo mě, že budu zřejmě u stolu sedět sama.

Dále jsme šli k tělocvičně, která byla spojená se šatnama.
Tělocvik jsem nikdy moc ráda neměla. Celkově moc nemusím sporty.

,,Máme tady roztleskávačky, školní fotbalový tým, maskoty..." řekl Robert.
,,Máme tu na výběr z různých kroužků. Matematický a tak..Vše najdeš na stránkách školy." informoval mě, když jsme mířili na školní dvůr.
Předem mi bylo jasné, že do žádných z kroužků chodit nebudu.

Školní dvůr byl celkem velký. Bylo zde několik stromů a laviček se stoly. Celkem se mi tu zalíbilo.
Tahle škola na mě působila lépe, než ta minulá, za což jsem byla ráda. Bude to perfektní nový začátek.

,,Roberte!" uslyšela jsem dívčí hlas.
Uviděla jsem blonďatou dívku, která k nám mířila spolu s brejlatým klukem.
,,To je ta nová? Těší mě." řekla energeticky a mile se na mě usmála.
,,Amber, tohle je Alice a Edward." představil mi je Robert.
,,Jak se ti zatím naše škola líbí?" zeptala se Alice. Přišla mi dost aktivní.
,,Zatím v pohodě." odpověděla jsem stručně.
,,Já a Edward chodíme do třetího ročníku," řekla a ohlédla se po něm.

,,Máme na starost literární kroužek."  usmála se znovu. Taky bych se chtěla tak často usmívat.
,,Nuda." řekla tiše Robert.
,,Možná tak pro tebe." odsekla Alice.
,,Kdbys měla zájem," obrátila se na mě, ,,můžeš že k nám do kroužku přidat." řekla.
,,Verbuješ  zas nový lidi?" ušklíbl se Robert.

,,A co má být?" zareagovala na oko popuzeně.
S lehkým úsměvem jsem je pozorovala. Bylo na první pohled poznat, že jsou přátelé. Tohle celé bylo jen škádlení.
Alice se na mě podívala svýma hnědýma očima. Chtěla něco říct, ale přerušilo ji zvonění oznamující začátek hodiny.

,,Budeme muset jít." řekl Robert. ,,Sejdem se na obědě?" zeptal se.
,,Jo, u našeho stolu." řekl Edward.
,,Amber, ty se taky klidně přidej." usmála se  přátelsky Alice.

Úsměv jsem ji oplatila.