November rain CZ

nice people

Pomalu jsem se vydala ke stolu a snažila se tvářit mile.
,,Jak se jmenuješ celým jménem, Amber?" zeptala se mě a své zelené oči zabodla do těch mých.

,,Amber Grey." odpověděla jsem.
,,Já jsem Ariana Dobson" usmála se zářivě. ,,Tohle je Krystal Clinton." kývla k brunetě, která seděla po její pravici.

Naproti mě seděl blonďatý kluk, který se představil jako Stuart Gowler.
,,A jsem gay, mimochodem." významně na mě kývl a napil se svého čaje.

Další dívka se jmenovala Tara Alton. Měla rozpuštěné blonďaté vlasy a nedůvěřivě si mě prohlížela.
Vedle ní seděla Jasmyn Stanford.

Své tmavě hnědé vlasy měla utažené ve vysokém culíku. ,,Jak se ti líbí naše střední?" zeptala se mě.
,,Ehm, je mnohem lepší než moje minulá." přiznala jsem.

,,Odkud vlastně jsi?" zeptal se Stuart.
,,Z New Yorku."
,,Tam se přestěhoval můj bratránek." rekla Tara. ,,Úplnej blázen. Najednou si usmyslel, že chce do New Yorku." zakroutila nad tím hlavou.

Dále jsme si jen povídali o různých tématech. Dozvěděla jsem se, že Stuart chodí na literární kroužek a vřele mi ho doporučil.

,,Amber, také si takový knihomol jako Stuart?" zasmála se Jasmyn.
,,Jo." odpověděla jsem upřímně.
,,Můj bratr by vás nechápal. On nemá ke knihám vůbec žádný vztah." řekla Jasmyn.

,,Marcus je prostě podivín. To vědí všichni." pokrčil rameny Stuart.
,,Marcus je tvůj bratr?" vypadlo ze mě.
,,Jo. Adoptovaný." odpověděla Jasmyn. ,,Mám ho ráda jako vlastního bratra. Je fajn, ale nedělá moc dobrý první dojem." podívala se na mě.

,,Postupem času přijdeš na to, že je fajn." řekla mi s lehkým úsměvem. Už byla druhá, kdo mi tohle říkal. Možná je to pravda. Nebudu tomu ale věřit, dokud se sám neukáže jako fajn člověk.
Dál už jsme si o něm nepovídali.

V kavárně jsem strávila dvě hodiny. Nakonec se ukázalo, že jsou vlastně strašně milí. Nejsympatičtější mi byl Stuart a Ariana.

Venku byl teplý večer. Bylo opravdu krásně. Napadla mě myšlenka, že tohle nejspíš bude ten nový začátek, který jsem si už tak dlouho přála.

Doma už byli rodiče, kteří mě přivítali s radostným úsměvem.
,,Tak jak bylo ve škole?" zeptala se mamka.
,,Docela dobře. Našla jsem si pár přátel." odpověděla jsem.
,,To je skvělé." usmála se. Jen jsem kývla a vydala se do svého pokoje.
,,Za hodinu bude večeře!" křikla za mnou.

V pokoji jsem si zapla notebook a podívala se na zprávy.
Dylan už nic nenapsal. Naštěstí. Nechtěla jsem nad tím už dále přemýšlet..
Na předešlé zprávy jsem mu zatím nic neodepsala.

Dnes trochu kratší kapitola. ✌
Další část vyjde brzy 🔥
Na obrázku je Amber 🌹