~Blooming Love~

Kapitola první - Počátek všeho

~Blooming love~

Miki
Jako každý jiný den na internátě se děje to samé dokola. Pořád ten samý kolotoč. Ráno budíček a následná snídaně. Pomalu se plazím k výdejnímu okýnku a zdravím kuchařky dost podrážděným hlasem. Dnes je chleba a nějaká pomazánka, co stojí za nic a čaj oslazený sirupem, který chutná jako voda. Jak neobvyklé. Samozřejmě že po snídani chodím skoro až se zvoněním na hodinu. Ráno jsou na chodbách naší školy lidí skoro namačkáni na sebe a atmosféra by se dala krájet. Lidi z druháku, třeťáku a čtvrťáku. Když přicházím ke třídě, sledují mě pohledy všech. Všimnul jsem si, že na mě kouká zvlášť jeden žák čtvrťáku. A to už od začátku roku. Neříkám že je mi to nějak nepříjemný, ale znáte ty pohledy.

Vždy se dopravím ještě ospalý k oknu a otevřu ho. Vůně čerstvého vzduchu po ránu je uklidňující. Ale ostatní na mě vždy ječí, ať ho zavřu. Moc se mi do toho nikdy nechce, ale musím, nechci si proti sobě poštvat lidi. Celý den sedím v lavici a povídám si se spolužáky, co sedí za mnou. Sedím totiž úplně v první lavici vpravo. Někdy to má svoje světlý stránky, ale kolikrát je to nevýhoda. Co už, tam kde sedím, tam sedím. Už první den školy jsem si neměl kam sednout, kroužil jsem po třídě jako sup. Ale to už odbočuju od tématu.

Když pak hodiny končí a já jsem po obědě, často se jen tak procházím po městě. Zajedu si vlakem do města a procházím se tam. Potkávám známý tváře a občas si s někým pokecám. Po asi dvou, třech hodinách jedu zpět na internát. Ve vlaku jsem spatřil toho čtvrťáka co po mě pořád kouká. Sedl jsem si v kupé na jedno místo naproti němu. To jsem ale nevěděl, že mě bude sledovat celou cestu. Ať jsem se koukal kamkoliv, jeho oči mě propalovaly. Začínalo mi to být nepříjemný. Naštěstí jsem už vystupoval. První kroky z vlaku mířily do Tesca. Měl jsem hlad, musel jsem si koupit aspoň jednu bagetu na zaplnění žaludku. Když jsem se otočil dozadu s pocitem, že mě někdo sleduje, vážně mě někdo sledoval. Bohužel mu nebylo vidět do tváře, ale i přesto moje chůze byla rychlejší. Docela jsem se zadýchal, ale v Tescu byla hromada lidí, tady se ztratím jako zrnko prachu ve vzduchu. Dech se uklidnil a s ním i srdce, které mi málem vyletělo z hrudníku. Popadl jsem bagetu a pořád se instinktivně otáčel. Měl jsem důvod. Za mnou se najednou objevila stejná osoba, co mě sledovala. Málem jsem na místě omdlel. Zrak mi sjel na pás. Kupoval balíček kondomů, nějaký sladkosti a banán na zakrytí toho balíčku. Docela mě ovládl strach. Jsem u pokladny, rychle zaplatím za jídlo a skoro utíkám na internát.

Začalo se stmívat a já dorazil na intr včas. Ulevilo se mi a po příchodu na můj pokoj se moje tělo svalilo na postel únavou. Můj spolubydlící ještě nebyl na pokoji a i přes to pokoj dost smrděl. Občas když se tu objeví, začne to tu smrdět. Dveře se otevřely a v nich stál Viki a za ním ještě někdo. Moje tělo ztuhlo. Byl to ten samý čtvrťák, který mě sledoval ve vlaku a vlastně úplně všude. „Ahoj Miki, nevadí, když budeme mít společnost?“……..

==============================
No tak první část příběhu je tady! (Dá se tomu říkat příběh? Asi jo, whatever ^•^)
Sice kratší, ale snad dobrá XD
Užijte si čtení a neudělejte se mi tu u toho XD
PS: Díky Elis za cover ❤️
       Díky Sensei ❤️