Asi si říkáš že strávit většinu života ve svém pokoji není nijak zajímavé možná až příjmo nudné ale je to lepší než žít tam venku kde je vše takové povadlé a bledé kde jsou lidi co by soudili i růži kvuli trnům aniž by věděli jak nádherný je květ. Život tam venku mimo můj pokoj je studený a depresivní neříkám že nikdy nevylezu ven abych se prošla ale pokaždé když se tak stane vidím jen lidstvem zpustošenou krajinu a onen "pokrok" jak tomu rádi říkají je jen cesta do záhuby nejhorší je asi to že sebou stahují ke dnu vše co na planetě žije například zvířata,rostliny dokonce i něco tak odporného jako je blecha, krysa nebo pavouk má právo na život dokonce myslím že by mohli žít lepší život kdyby lidi nezabraly většinu světa,ne zabíjeli a ne věznili vše co si pouze bránilo svou svobodu, rodinu nebo to pouze chtělo jíst. Další důvod proč se mi příčí život mimo můj pokoj je že lidi jsou tak plní nenávisti že nedokážou žít ani sami se sebou, soudí se navzájem , okrádájí se, zabíjí se a neustále bojují mezi sebou, pořád by braly a braly a nikdy nebudou mít dost můžeš tomu říkat pokrok vyvíjení se ale já tomu říkám lakota a hamižnost myslím si že časem jim přestane stačit planeta země a přesunou se na jinou aby ji také zničili. Nejsem jediná kdo takhle svět vidí ale většinu lidí se stejným pošlou na psychiatrii aby jim napravili myšlení pomocí prášků a kecům o tom jak je svět ve kterém žijeme skvělý ani já nebyla vjímkou ale upřímě psychiatrie pro mě byla zajímavá zkušenost a v mém životě změnila spoustu nemohu říct že to byla dobrá nebo špatná změna byla to prostě jenom změna.
ČTEŠ
The Lonely Girl
Teen FictionNemohu převyprávět svůj život do úplných detailů vzhledem k tomu že moje paměť je díky trávě navěky v prdeli ale mohu vám říct něco o bolesti, o pocitech při prvním hulení trávy o hořké chuti piva, o tom jaké to je být na psychiatrii, o ránách které...
