BTS *Namjin*

18.část

Jin

'A on si jako myslí že mu to jen tak odpustím?? Grázl jeden!!. Tak ať si zahazuje s Jiminem. Může za to jen on. Jimin by do něčeho první nešel. Debil jeden.'
Opakoval jsem si furt v hlavě. Procházel jsem se ulicemi blízko domu. Me slzy nepřestávali téct dolů po mém obličeji. Lidé kolem si na mě ukazovali a smáli se ale to je mi teď u prdele. Třeba teď bude s Jiminiem. Beze mě budr možná šťastnější. Moje slzy mi pomalu smíval déšť který se postupně spoštěl z temných obláčků na nebi. Nebrečím sám aspoň. Vytáhl jsem z kapsy mobil a zapojil do něj sluchátka. Pustil jsem si tu nejsmutnější hudbu a šel pomalu dál. Tak strašně ho miluju. Tady jsme se vždy spolu ruku v ruce procházeli. A s klukama jsme tudma chodili vždy na procházku. Změní se to teď?? Je vůbec bezpečné chodit s někým ve skupině plné gayů? No. Vůbec. Z mého přemýšlení mě překvapilo že mi přestala hrát sluchátka. Koukl jsem se na mobil a volal mi Kai. Mám mu to vzít?? Nebo nemám? Je mi jasne co bude chtit. Stejně se me to zmocnilo zvedl jsem mu to.

"Ano??"

"Jine okamžitě přijdi!!"

"Proč?"

"Zachvili je tu i sanitka tak pohni." Řekl a zavěsil. Do prdele!! Bojím se. Bojim se o Joona... nasadil jsem si zpátky sluchátka a sprintoval domů.

Za chvíli jsem byl tam. Okamžitě jsem vběhl do domu a za klukama do obyváku. Všichni byli kolem něčeho seskupeni. Přistoupil jsem k nim... co to má sakra být?? Jonie?? Yongi?? Hned mi došlo co se tu stalo. Jimin zatím seděl u Joona a přeměřoval mu tep.