Josephine Baxterová jako talentovaná klavíristka studující Yale získává čas od času mimo jiné i příležitosti hrát na prestižních večírcích pořádaných všelijakou smetánkou. Její povaha je divoká a nevyzpytatelná, skrývající se v těle křehké dívky s c...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Drobná brunetka zachumlaná v teplém kabátu, čepici s kulichem a palčácích, prudce strčila do dveří vyhlášené restaurace, ve které voněly vanilkové svíčky a která byla až do posledního stolu obsazená. Ještě než jí ochotný personál pomohl vysvléknout její zimní výbavu, rozhlížela se po těch dvou lidech, kteří už napjatě vyčkávali na její příchod. Nerada chodila pozdě, ale tentokrát to nebylo její vinou.
Když je uviděla zhruba uprostřed restaurace, uhladila si šaty a na svých slavnostních kozačkách s vysokým podpatkem vyrazila k jejich stolu.
„Omlouvám se, že jdu pozdě," špitla, když dosedala na svou židli.
„To je v pořádku, dceruško," čerstvá padesátnice po jejím boku se na ní vřele usmála a povzbudivě jí stiskla dlaň. Josephine nesnášela, když jí jakkoli naznačovala jejich vztah matky a dcery, jelikož ony dvě mezi sebou neměly společného nic jiného než jejího otce. Paradoxní ovšem bylo, že macešin vztah byl s Josephine vřelejší než mezi jejím skutečným rodičem, tedy tatínkem.
„Jako obvykle," muž po její druhe straně se sice pousmál, ale na jeho úsměvu nebylo upřímného zhola nic.
„Je hezké, že jste přijeli na Vánoce, ale to jste si opravdu nemuseli dělat-" Josephine vlastně ani nebyla ráda, že bude Vánoce trávit se svým otcem a nevlastní matkou, ale na druhou stranu ji u srdce hřálo, že alespoň letos nebude sama.
„Nezůstáváme, Jo. Jsme tu jen na pár dní," přerušil ji její otec, poměrně zámožný šéfredaktor jednoho z největších bulvárů Velké Británie, The Faup.
„Aha," Josephine párkrát zamrkala a snažila se zamaskovat to bolavé zklamání, které jí píchlo u srdce.
Trapný moment ale brzy vyrušil číšník, který si přišel pro objednávku delikates, které zdejší podnik nabízel. Josie tuhle restauraci znala odmalička, chodívali sem při každé větší příležitosti a cítila se v takovém známém prostředí zvláštně uvolněně.
„Tak povídej, Josie, pověz nám něco o sobě, jak se máš?" Denise, její nevlastní matka, se znovu pokusila stočit konverzaci nějakým příjemnějším směrem.
Rozpačitá dívka si usrkla ze své mátové limonády a opřela se o opěradlo židle, ačkoli věděla, že se to nesluší. „Včera jsem popíjela šampaňské na balkoně Státní opery s majitelem Mossesion."
Následovala změť různých emocí. Denise překvapeně vydechla, Josiin otec se posměšně ušklíbla a Josephine jen pozvedla obočí.
„To je úžasné, Jo!" Jen tak tak se jí podařilo uniknout z objetí její macechy, kterého by se jistě dočkala.
„Denise, snad si nemyslíš, že by se naší dceři něco takového mohlo jedné páteční noci přihodit," uchechtl se vzdělaný muž, který moc dobře věděl, jak moc si jeho nynější manželka přeje někoho považovat za svou dceru a tu možnost jí chtěl poskytnout.
