Jako pes

krok vedle

,,Ahoj Ket, díky za hezký večer." objala jsem svojí kamarádku a vydala se domů. Bylo něco kolem půlnoci a přede mnou byla cesta přes celou čtvrť. Vůbec se mi nechtělo chodit, ale musela jsem domů. Protože na mě čekal Král. Král byl sousedův vlčák, ale před týdnem umřel a tak jsem se ho ujala.

Byla jsem trošku přiopilá, a to, že jdu prostředkem silnice mi došlo až když mě srazilo auto.

,,Jsi v pořádku?" ozval se mužský hlas vedle mě. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na zemi těsně před autem.

,,Halo, slyšíš mě?" zacloumal mi někdo s rameny. Pomalu jsem k němu zvedla oči a hlasitě vykřikla. Rychle mi zakryl pusu a ruce přimáčkl k zemi nad moji hlavu. Rozcuchané černé vlasy, zářivě modré oči. Rty zkřivené do pobaveného a zlomyslného úšklebku. Začala jsem sebou škubat, ale bylo to zbytečné, měl mnohem víc sílí jak já. Na chvíli jsem se uklidnila a on odtáhl ruku.

,,Pust mě!" vyšťekla jsem na něj. Hlasitě se zasmál.

,,Víš jakou práci mi dalo, než jsem tě našel ty mrško? Teď už mi neutečeš " usmál se na mě. Zmocnil se mě strach a začala jsem sebou ještě víc cukat. Ale on tomu nevěnoval pozornost. Výtahl z kapsy injekční stříkačku a pichl mi ji do krku. Svět se se mnou zhoupl a obklopila mě tma.