Berte mě jako vypravěče, jako něco co vám pomůže porozumět tomuto světu. V tomto roce - ráda bych napsala jaký rok je, ale lidé už to nezapisují, proč, je to moc práce - se podívám na příběh kluka.
Byl stejný, ale tak jiný hluboko ve svém srdci cítil něco co nedokázal popsat. Bylo to jiné než to co cítili ostatní. Tak zvláštní, ale přesto tak příjemné, řekl by. Když byl malý necítil nic jen stejnou prázdnotu jako všichni ostatní, ale teď? Připadá si zvláštní, odlišný, špatný že prostě není v pořádku. Dokáže se z různých věcí radovat, cítí nějaké emoce. Je jiný, lepší, ale to on netuší. Jediné co si o sobě myslí je, že není normální. Skrývá svoje tajemství přede všemi, ale na každé tajemství se jednou příjde.
Byl normální den. Nezábavný, nudný, stejný jako všechny ostatní dny v tomto roce. Aiden seděl na lavičce a pozoroval okolní šedý svět. Všichni lidé byli stejní, spěchali za úspěchem a nudným životem v kanceláři, nějaké z vysokých budov. Mezi nimi byl ale jeden co nespěchal a kochal se a šel přímo k Aidenovi. Neznámý se zastavil před lavičkou a chvíli Aidena pozoroval než si sedl vedle něj. Nic neříkal a to na něm bylo zvláštní, ostatní by se ho ptali proč není ve škole, nebo proč nedělá něco 'důležitého'. Ani jeden z nich neprohodil ani jedno slovo, jen tak vedle sebe seděli a pozorovali šedý svět.
Toto je začátek příběhu, který by měl mít jako jediný v tomto světě dobrý konec. Doufám že se vám bude líbit.
-- 'Dobro'
