HAYLEY
Vstávám z rozehřáté postele a podívám se ven z okna na slunce, které mě svými paprsky hladí po kůži. Další pondělní ráno a tentokrát se ani necítím ospale, ačkoliv jsem nešla spát moc brzo. Prostě jsem dnes nejspíš dobře naladěná, což mě těší. Popojdu ke skříni a vytáhnu z ní čisté oblečení vonící po pomerančích. Takhle vždycky voní když mi mamka vypere šaty. Vdechnu svěží vůni a převléknu se. Otočím se směrem k zrcadlu na druhé straně mého pokoje. Moje černé vlasy dosahují až po konec červeného trička,které jsem si vybrala. Mám zvláštní oči. Jsou zelené jako louka, ale do té barvy zasahuje i šedomodrá barva kaluží po bouřce. Vystoupím ze svého pokoje a vyrazím do jídelny, kde už na mě čeká máma s bratrem. V nose zachytím pach omelety s čerstvým chlebem. Na talířích spatřím i rajčata. "Dobré ráno, zlatíčko! Jakpak jsi se vyspala?" mámě se rozzářily oči ,když mě spatřila. "Jo. Super. Myslím,že dneska bude dobrej den." odpověděla jsem. "Taky jsem se dobře vyspal. Dík za optání." řekl ironicky Peter. Peter je můj sedmnáctiletý bratr s hnědými vlasy po matce ,ale s velkým nosem po tátovi. Není to problémový teenager jako většina co znám,ale naštvat dokáže stejně jako ti ostatní. Avšak nyní se nesnažil být zlý,ale chtěl aby utkvěla pozornost i na něj. "Ale prosímtě! Ptám se tě neustále na tuhle otázku a ty nevrle odpovíš a když se jednou nezeptám, tak je konec světa?" zaprotestovala máma s úsměvem. Její úsměv byl vždycky tak čistý, široký , nefalešný. Zbožňuji její úsměv. Vážně. "No, Hayley. Posadíš se ještě dneska?" podotkla matka s dalším úsměvem. Opětovala jsem úsměv a posadila se vedle Petera. Můj talíř byl plný a ještě z něj bylo cítit teplo.
♡♡♡
JAKE
"No páni. Dneska je krásný ráno žejo?" prohodil jsem tato slova do vzduchu za účelem, aby se na mě Melissa otočila a přestala trucovat. Rozbil jsem ji omylem hračku. Zkouším ji rozveselit už hodinu a začínám ztrácet trpělivost. "Ale notak Mess! Omlouvám se,ale vždyť máš přece spoustu dalších jiných hraček!" začal jsem se rozčilovat. Nemůžu se ovládat, ale moje poslední dny stály za nic ,když mě opustila moje přítelkyně. No, vlastně ex-přítelkyně. Ale stejně si zlost vybíjím na pitomých hračkách a ubohé malé sestřičce, která před měsícem oslavila 5. narozeniny. "Promiň Mel, taky to nemám lehký, ikdyž se to netýká plastových poníků. Každopádně upřímnou soustrast. Klidně uděláme hrobeček pro paní Diamantovou ano?" navrh jsem. A zdálo se , že to zabralo, protože se na mě sestra konečně otočila. "Dobře, ale odpustím ti,když mi zařídíš další přírůstek do Poníkolandu a postavíš rovnou hřbitov, protože myslím,že to nebyla tvá poslední oběť." podotkla sestra. Donutila mě se zasmát. "Samozřejmě" souhlasil jsem tedy s podmínkami, "ale dneska to nestihnu. Musím jít přece do školy." "Fajn. Ale budu na tebe odpoledne čekat."řekla Melissa. Vyšel jsem z jejího pokoje a zamířil jsem rovnou do jídelny, kde jsem si vzal pouze jablko a cereálnou sušenku a hned jsem zabočil do předsíně. Mezitím, co jsem si zavazoval tkaničky u bot, pozravila mě matka:"Ahoj Jakeu. Odpustila ti?" "Jo. Nějak jsme to prozatím vyřešili. Hele mami, já letim, jinak nestíhám autobus." namítl jsem. Matka mi věnovala pusu na tvář a rozloučila se se mnou.
Až na incident s Melissinou hračkou to je mé tipické ráno.
♡♡♡
HAYLEY
V autobuse bylo nesmírné horko,až jsem ztěží dýchala. Čekala jsem až na další zastávce nastoupí moji kamarádi Jake , Ian a Shikoi. Jakmile nastoupili zamávala jsem na ně , aby na mě upoutali pozornost a sedli si vedle mě. Ian vyrazil ke mě jako první. Je velmi všímavý a chytrý, ale rozhodně tak nevypadá. Nosí vždy černé oblečení a v uchu ma všelijaké piercingy. Kdo by řekl, že má nejlepší prospěch z celé třídy. Za Ianem šla Shikoi s úsměvem na tváři. Shikoi je z bohaté rodiny z Vietnamu, kde se narodila. Ale její rodiče se přestěhovali sem do Ameriky. Její černé lesknoucí vlasy se mi na ní hrozně líbí. Ale její styl je také velmi ohromující. Ian pustil Shikoi před sebe, aby si ke mně mohla sednout. Poté jsem zaznamenala Jakea. Někdy se divím, že se vůbec vejde do autobusu. Je snad dvakrát vyšší než já. Všechny jsem je pozdravila a začali jsme debatovat o úkolu z matematiky. Ian nám samozřejmě hned vpálil odpovědi do obličeje, jen co jsme se o úkolu zmínili. Po kraťoučkém rozhovoru o rovnicích, jsme se dostali až k tomu,jak našeho učitele nemáme rádi, ale že se to dá ztrpět lépe než u učitelky na angličtinu. Taky jsme se dozvěděli o tom, jak Jake své sestře rozbil hračku. "Bojim se, aby mi neříkala že jsem nějakej vrah nebo tak něco. Už dokonce naznačila že můžu rovnou postavit celej hřbitov. " doplnil ještě Jake. Společně jsme se nad historkou zasmáli a utahovali si z Jakea - vraha poníků, zrovna když jsme dorazili ke škole. Vystoupili jsme spolu z autobusu mířili jsme do třídy.
