Láska je láska

Hádka

Plná dobré nálady a potěšená věčnými komplimenty od svých fanoušků přicházím domů celá ověšená všelimožnými dary.

,,Lásko, tvoje hvězda je doma !"
usmívám se, když pokládám květiny na stůl.

Nic neříká, protože právě s někým telefonuje ale když si všimne ze jsem přišla rychle zavěsí.

,,Tak tomuhle říkáš přivítání ?"

,,Promiň, já jsem jsem tě nečekal takhle brzo ale moment !"
vyhrkne a rychle se vydá pro něco do kuchyně, zatímco já se nemůžu nabažit své slávy a popularity.

,,Ježiš to byl krásnej koncert, lidi stály a řvali. Hm...měla jsem co dělat abych se vypařila."

Jakmile si sundám kabát, přilítne můj manžel s kuchyně a mě neunikne že něco schovává za zády.

,,Všechno nejlepší k narozeninám." řekne usměvavě zatímco já se mírně vydesim.

Odstrčím ho přesně ve chvíli kdy se chystá odhalit věc kterou schovával za zády.

Nevěnuju mu absolutně žádnou pozornost a místo toho si povzdechnu

,,Bože mě je třicet pět. No tak teď by se to mohlo tak na deset let zastavit. To by byla....."

Ani nestihnu dokončit větu protože nahlas kýchnu.

Potom opět otevřu oči a uvidím ho jak mi strká pod nos nějakou ubohou kytičku.

,,Já jsem alergická na tohle seno." reknu a pokouším se dostat ten plevel z mého dohledu.

,,No já jsem si myslel že to bude romantické mezi těmi všemi pugéty, svazek prostých lučních květin."

Unaveně se protáhnu
,,Ty jsou právě nejhorší. Teď bys to moh zachránit akorát tak nějakou kulinářskou mňamkou."

,,No tak dneska jsem se snažil. To budeš zírat !"

Úplně se mi začnou zbíhat sliny když si hovím v křesle obloženém polštáři z pravého prachového peří.

,,Co je to ?" zeptám se nakvašeně když vidím onu odpornou věc co leží na talíři.

,,Krůta na zázvoru !" řekne vesele

,,Hele ty víš že jsem vegetariánka a pořád mě provokuješ !"

,,Vždyť je to jenom drůbež !"

Pořád vypadá spokojeně, ale já začínám pomalu ztrácet nervy.

,,Tak já vodejdu z rautu kde jsou hory salátů a von mi tady naservíruje mrtvý svaly."

Jeho pohled mě nepříjemně upoutá když s třísknutím pokládá krůtu na stoličku.

,,Tak prosím já půjdu hodit ptáka do popelnice a jdu na trh pro kilo zelí."

,,Nemusíš se hned rozčilovat !"

Nastane krátká chvilka ticha, která se mu naštěstí povede rychle prorazit.

,,Lásko smažme to, sekt dáš si sekt? Na ten doufám alergická nejsi."

,,Stůj !"

Poslouchá mě jako beránek a to je dobře.
Mojí pozornost totiž upoutal telefon, který si klidně leží na pohovce.

,,S kým si to volal ?"

,,Jako já ?"

,,Ne tamhleta paní !"

Ukážu do vzduchu a chytnu mobil zeshora.

,,Jednomu spolužákovi. Skleničky jsou v baru viď ?

Vím že se to snaží zamluvit ale tohle mu nevyjde.

,,Ty říkáš spolužákovi, pán ?"

,,No já jsem mu strašně zavázanej, víš von za mě psal domácí úkoly."

Huláká na mě s kuchyně a jeho křik doprovází ciknkání skleniček. Silně mě to znervózní.

,,Dej bacha na ty skleničky. Jsou památeční !"

Sklesle si složím hlavu do dlaní. Loni rozflákal tři, byla to jediná památka po tatínkovi.

,,Všechno zničíš !" kvíknu plačtivě
,,Hele tys ty noty určitě odnes někam do sběru že jo ?"

,,Jaký noty ?"
ptá se kdyz předemnou stojí s rozbitým sklem v ruce

,,Podívej se já nevím co dokázaly tvoji rodiče ale můj tatínek byl umělec už jako malej hrál v němém kině a taky málem ohluchl jako Smetana."

Rozesměje se
,,Von hrál hluchej v němém kině jo ? No tak to musel bejt teda zážitek...."

,,Napsal symfonickou báseň Šemík a taky záruční mši a všechny tyhlety originály jsou kde ? V hajzlu."

,,Miláčku proč si kazit narozeniny ?"

Vrhnu na něj hrůzný pohled a potom se na něj nemyle obořím.

,,Narozeniny ? Mám slavit že stárnu, si děláš prdel !"

Jen tiše zalapá po dechu zatímco já hbitě vstanu s křesla a začnu se procházet tam a zpátky.

Nevědomky rozhodí rukama a potom zamíří ke dveřím.

,,Kam jdeš ?"

,,Do kina."

,,Zůstaneš doma, místečko." ukážu vedle sebe na zem

,,Tak hele já nejsem oběť rozmazlený hvězdy, já jsem svobodný....."

Lekne se když se nad něj povíším ale potom se vzpamatuje.

,,Já jsem svobodnej člověk, kterej má právo vodejít a už toho má dost, kruci fix !"

Chci za ním pořádně prásknout dveřmi, ale ještě zakřičím:

,,Ten den kdy jsem tě potkala bych zmuchlala a zahodila !"