Láska je láska

změna

To jsem možná malinko přehnala  no ale já to tak mám napsaný ve scénáři, takže s tim se nedá nic dělat.

Vezmu si ho do ruky a pořád dokola přejíždím pohledem svou poslední větu.
Moje role je bohužel záporná a nejhorší na tom je že s tím nemůžu vůbec nic udělat, protože každá postava má jasně daný charakter jak říká Stanislavský životopis.

To víte že bych radši přišla domů, sežrala krůtu, kterou mi muž tak trpělivě uvařil, přičichla bych si k polnímu kvítí a potom bych se s ním třeba pomazlila, hezký by to bylo.

Jenomže já jsem prý vyloženě: ,,Zhýčkaná vegetariánka a sobecká, astmatická cholerička, kterou v dětství poštípala krůta."

Jak mám bejt s takovouhle povahou s chlapem, třeba jenom v divadelní hře ?

Zuřivě popadnu papírový scénář a vytrhnu z něj tu stránku. Potom jeho zbytek odhodím co nejdál a sklesle se sesunu na pohovku.

,,Dáš si sekt ?"
můj muž se tady zjeví jako duch a já jen překvapeně vzhlédnu

,,Co tady děláš ?"

,,Já tady z dovolením bydlím se svou malou holčičkou."

,,Ty nejsi v kině ?"

,,V jakým kině čověče ? Happy birthday to you !"

Zazpívá slavnostně, když mi podává jakýsi sešit s tvrdými deskami.

Celá se rozzářím a začnu v něm okamžitě listovat
,,Co to máš ?"

,,Symfonickou báseň Šemík a záruční mši."

,,To je tatínkův Šemík ! Kdes to vzal ?"
zeptám se nadšeně

,,Ale našel jsem to v jednom antikvariátě. Ale všechno nejlepší k tvým třicatým čtvrtým narozkám !"

,,Co si říkal ?" je mu špatně rozumět, když se v něčem přehrabuje v kuchyni.
Zatímco já studuju u klavíru noty.

,,Že jsem to našel v jednom antikvariátě."

Zavrtím hlavou
,,Ale ne kolikátý že mám ty narozeniny."

,,No přece třicátý čtvrtý."

Řekne zamyšleně a ja se na něj zaraženě podívám.

,,Seš gentleman ale mě je třicet pět."

Moje věta ho upřímně rozesměje
,,Já s tebe nemůžu jiný hvězdy ty si roky ubíraj ale ty....."

Zarází se a začne přitom podetřele čichat a jeho zrak se nepřítomně obrátí ke kuchyni.

,,Ježišmarja, asi se mi tady pálí ta drůbež."
Rychle mi zmizí z dohledu a mě mezitím polije horko.

Já jsem si vytrhla scénář ! Sakra to je ale průšvih !
Rozběhnu se po pokoji a zmateně začnu hledat jeho zbytek.

Aha, tak tady je. Za pohovkou se něco zablískne a mě to docvakne.

,,Tak a je to v prdeli." zašeptám si sama pro sebe

Prohlížím si cáry papíru a je mi naprosto jasné že je to naprosto nepoužitelné a k nepřečtení.

Zahodím je, když mi hlavou probleskne jediná správná myšlenka.

Prostě to tam nedám. Díky tomuhle bych mohla spoustu věcí mezi námi změnit k lepšímu.
Jenom nesmím udělat chybu.

Nervózně se otočím když uslyším manželovi kroky. Celý nadšený drží v rukách pekáč s pečeným masem a já se zatím dost usilovně snažím nasadit milý úsměv.

,,To....mám radost krůta." žvatlám pitomě.

Zarazí se a vezme mi voňavé  maso z rukou.

,,Je promiň ty jsi vlastně vegetariánka, viď ?"

To je možná pravda ale já ho chci zpátky a udělám proto všechno.

,,Ale no na krůty se někdy nechám přemluvit."

,,Ne víš co udělám ti radši salát !"

,,Dej to sem !"
zařvu už dost naštvaně a zakousnu se do křupavého stehna. Fuj dneska je to ale hnusný.

On mě zatím jenom omámeně a trochu zaraženě sleduje.
Je na něm vidět ze to nesnesitelné ticho už nestrpí a tak ho svým hlasem rychle prolomí.

,,Málem bych zapomněl kytička prostých lučních květů."

Umazanou rukou od omastku příjmu svazek květin a trochu strojeně se usměju.

,,Děkuju.....to působí tak upřímně mezi všema těma orchidejema."

,,No to jo." přitaká polohlasně
,,Tak já bych došel pro ty křišťálový skleničky po tátovi."

Zaskočí mi kousek šlachy a tak jídlo radši odložím stranou. Hlavně v klidu

,,Jaký jiný jen je vem."

Než se stačím vzpamatovat slyším třísknutí.

,,Klid." řeknu si sama pro sebe

Začnu zhluboka dýchat abych zase neztropila nějakou zbytečnou scénu.