bts x reader |

J-Hooorse

Jsi jiná než ostatní holky. Ony chodí v podpatcích, šatech, kabelky, ...

Ale ty? Rifle, větší tričko a jedna důležitá věc... Kytara. Kytara byla pro tebe život. Měla jsi talent ale nikdy si to nechtěa připustit.

Uměla jsi i ty nejtěžší sóla, které neuměli ani kluci. Ale tebe zajímal jen jeden z nich.

Jung Hoseok. Jinak přezdívaný jako J-Hope.

Vždycky jste se potkávali jen v učebně. Neuměla jsi mu říct ani to přiblblé "děkuju", když ti podržel dveře.

Zrovna přišel učitel si učebny a dal ti za úkol, abys mu zahrála nějaké sólo..

Všichni na tebe jen zírali..

Bylo ti to vcelku nepříjemné. Najednou Hoseok vykřikl..

"Naučíš mě to?!"

Jen si přikývla.

Šla jsi rychle domů, když tě Hobi zastavil.

"Čau."
"A..Ahoj..Potřebuješ něco?"
"No... Chtěl jsem se zeptat, jestli mě to vážně naučíš, ale jestli nemáš čas tak .... "

Tohle je jediná šance!

"V pohodě, klidně pojď."

·/·/·/·/·/·/·/·/·

"Ty jo... Díky moc."

Jen jsi se na něj usmála. Nahnul se k tobě a dal ti vlasy dozadu.

"Nikdy jsem si nevšiml že máš pravé oko tmavší."

"No.. Už to tak je."

Trošku ses usmála.

V tom ti zazvonil mobil ohlašující zprávu.

Táta.

Můžeš mi vysvětlit kde jsi? Máš deset minut zpoždění Y/n !
Pokud tu do pěti minut nebudeš tak si mě nepřej!

"P..Promiň Hobi ale.. Už budu muset jít."

"Jasně tak zatím."

"Čau."

Utíkala jsi domů ale ... nestihla jsi časový limit...

·/·/·/·/·/·/·/·

Uběhl týden a ty jsi šla zase na kytaru..

Po cestě jsi potkala Hobiho. Hned jak tě uviděl, obejmul tě. Trošku jsi sebou ucukla a potichu zaskučela bolestí.

Měla jsi ještě menší modřiny z minulého týdne ale snažila ses to skrýt. A Hobi si toho ani nevšiml. Byla jsi za to ráda, že o tom neví.

Pokračovali jste v cestě, když jste konečně přišli před ty známé dveře.

Uvnitř sis vyslékla svou bundu a pověsila si ji na věšák a vešli jste do místnosti, kde už seděli ostatní na svých místech jako vždycky.

·/·/·/·/·/·/·/·

Rozutekla jsi se domů. Už tak jsi nestíhala. Ale přišla jsi jen o minutku pozdě. A to se naštěstí doma ještě tolerovalo.

Ležela jsi na posteli ve svém pokoji, když někdo dole zazvonil. Slyšela jsi tátu jak říká "Jo můžeš za ní na chvíli, je nahoře."

·/·/·/·/·/·/·/·/·

Vyšla jsi na chodbu a do někoho jsi vrazila. Hobi.

"Čau." Pozdravil tě s úsměvem.

"A..Ahoj.." Nezmohla ses na nic víc.

"No..přišel jsem ohledně té kytary jestli bys mi pomohla... teda jestli máš čas jinak si to můžem naplánovat na jindy."

"V pohodě v pohodě, klidně pojď. Jen jsem tě tu trochu nečekala."

No a teď se jako vždycky ztrapním...

·/·/·/·/·/·/·

Naladila jsi svou kytaru a sedla si na postel vedle Hobiho. Dalas mu ji do rukou a klekla si před něj. (kurva to je divný😂)

Ukázalas mu kam má dát prsty (😂😂😂)

Asi tak během třičtvrtě hodiny zkoušení to konečně vcelku bylo dobrý. Jo.. byl to trošku ťulpas (wth?)



(Ehm...doufám že ten videosák pojede.. dala jsem si s ním kurva záležet... xD)

Bylo kolem půl sedmé, když jsi stála ve dveřích a dívala ses, na kterou stranu jde.. Mám ho stalkovat? Ne, to je blbost.

Když jsi zavřela dveře, hned přiletěla z metrixu facka.

Byl to táta.

"Můžeš mi vysvětlit kdo to byl?!"

Nestačilas mu ani odpovědět a už jsi ležela na zemi na chodbě...

Celé dva týdny jsi nevyšla z domu. Doma jste se pořád hádali a s Hobim sis jen psala. Vymlouvala ses mu že jsi nemocná nebo že ti je špatně.

Jednoho dne to už ale nevydržel a šel k tobě do školy.

Schovávala sis do skříňky učebnici chemie (proč ne že jo xd ), když skříňku někdo prudce zavřel a přitisknul tě na ni.

"Vím že tě něco trápí tak mi to řekni."

Koukala ses na svoje papučáře. (promiň ale já fakt musim XD)

Vzal tě za ruku a táhnul tě ven ze školy. Všichni se na vás dívali.

·/·/·/·/·/·

Všechno jsi mu řekla. Začalo zrovna zvonit. Šel s tebou do třídy a schoval se ve skříni. Chtěla ses strašně smát ale nemohlas na sebe upozorňovat.

·/·/·/·/·/·/·

Seděli jste spolu v tvojí oblíbené kavárně. Bavili jste se spolu co se děje u vás doma. V tom ti začal zvonit mobil. Táta.

"Neber to."

Jen ses na něj podívala a on přikývnul. Položilas mobil na stůl a po chvíli přestal zvonit.

Asi půl hodiny jste si ještě povídali, dokud ti neřekl svůj plán.

"Hobi to nemůžeme."

"Ale můžem. Budeš u mně a hotovo."

Chytnul tě opatrně za zápěstí a prstem tě po něm hladil. (To je divný XD)

·/·/·/·/·/·/·

Seděli jste u Hoseoka doma, když začal někdo zvonit. Šel otevřít. Byla tam policie. Ptali se něco ve smyslu jestli tě neviděl. Slyšelas zřetelné ne. Odešli.

Kdo by tě taky hledal po půl roce...