Vincent a Aljaška

•Prolog•

Vincent moc rád trávil čas v kavárnách. Seděl v křesle, učil se a popíjel při tom zelený čaj. A Carmen to moc dobře věděla.
Právě proto byla kavárna první místo, kam zamířila, když se objevili první problémy a ona začala tušit, že tu něco nehraje.
Sedla si k němu tenkrát se slzami v očích a trvalo snad hodinu, než mu byla schopná říct, co se děje. Bála se jeho reakce, bála se, že ji kvůli tomu opustí.
Vincent se ale zachoval přesně tak, jak doufala. Celou dobu ji držel za ruce a stíral slzy, které jí padaly z očí. A když se mu nakonec svěřila, neodešel, ani na ní nezačal křičet. Jen se usmál a slíbil jí, že to spolu zvládnou.
Těmi samými větami jí uklidňoval i o necelých devět měsíců později, když mu křečovitě svírala ruku cestou na porodní sál.
Vincent byl v tu chvíli předvědčený, že je tím nejšťastnějším člověkem na celém světě.
A když se o pár hodin později Aljaška konečně rozhodla vykouknout na svět, rozplakal se dojetím. Políbil Carmen, než ji i dítě odvezli na oddělené pokoje a šel obvolat rodinu a kamarády, aby jim sdělil tu radostnou novinu.
Když položil poslední hovor a zamířil zpět do nemocniční budovy, aby Carmen vyřídil všechny gratulace, zastoupila mu cestu sestřička, která asistovala u porodu a smutným hlasem mu sdělila, že Carmen bohužel nepřežila. Prý se objevily komplikace, které nikdo nečekal a její srdce přestalo bít.
Vincent zůstal stát jako opařený. Maloval si růžovou budoucnost s Carmen a Aljaškou a ani ve snu by ho nenapadlo, že se může něco pokazit. Vždyť ještě před hodinou, když odcházel obvolat známé, vypadala Carmen naprosto v pořádku. A najednou je mrtvá? Jak je tohle vůbec možné?
Sestřička mu popřála upřímnou soustrast a vklouzla zpátky do budovy. Vincent ji okamžitě následoval. Vřítil se na pokoj, kde měla Carmen ležet, ale nikdo tam nebyl. Proběhl celé patro a nakonec skončil u operačního sálu, odkud právě doktoři s kamennými výrazy odváželi tělo překryté tenkou zelenou dekou. Jeden z nich se odpojil a zamířil k Vincentovi.
,, Vy jste partner slečny Debuazové?" zeptal se a Vincent přikývl. Doktor si ho změřil od hlavy až k patě a pak pokračoval: ,, Poslyšte, slečna měla vrozenou srdeční vadu, nikdo o tom nevěděl, nedalo se nic dělat."
Vincent opět přikývl.
,,Je mi to opravdu líto, dělali jsme co bylo v našich silách, ale slečnu už jsme zachránit nedokázali." sklopil hlavu.
,,Já.. já to chápu," odpověděl Vincent tiše ,,nedávám vám to za vinu."
Potřásli si rukama a každý si šel svou cestou.
Vincent zamířil zpět na pokoj, kde měly být Carmen s Aljaškou, aby sbalil jejich věci. Pak vzal do náruče malou Aljašku.
,,Jsi celá jako maminka. Jednou z tebe bude krásná žena a já se postarám o to, abys měla to nejkrásnější dětství ze všech." zašeptal a přitiskl si dítě k hrudi.