Finančák

Jedno zasrané ráno

„Kykyryký" vytrhl mě ze spaní budík – vím že je to infantilní a měl bych si asi nastavit jinej zvuk, ale je to to jediný, co mne ráno dokáže dostat z říše snů. Jak já toho zkurvenýho kohouta nenávidím. Když se mi ho konečně podařilo vypnout, přesunul jsem se, jen v trenkách, do koupelny, vykonat ranní hygienu. Čistím si zuby a pozoruju ten ksicht, co na mě čučí ze zrcadla. Nejmíň tejdenní strniště, svalstvo ochablé, delší hnědé vlasy jsou mastné tak, že pokud bych je vyždímal, větnamec co vedle prodává gyros by si už nikdy nemusel kupovat olej... Najednou jsem v zrcadle koutkem oka zahlédl nějaký odlesk z protějšího baráku.
Aniž bych si uvědomil co to je, okamžitě sem se vrhnul k zemi, zatímco se zrcadlo roztříštilo pod nárazem kulky. Dopiči, co to kurva mělo bejt, proletělo mi hlavou, zatímco jsem se plazil do ložnice, kde bylo zataženo a tedy před případným odstřelovačem bezpečno.

Bohužel, cesta vedla skrz střepy. Zatnul jsem zuby a lezl, zatímco se mi hrudník a ruce rozdírali do krve. Aspoň že nádobíčko bylo chráněno vrstvou látky. „Kurva" neudržel sem výkřik. „Pěkně na hovno ochrana." Po chvilce přemýšlení, jestli si cením víc svého života, nebo svého čuráka jsem se opatrně narovnal a vyrazil jsem do ložnice sprintem. Prásk, kus sádrokartonové stěny mě praštil do zad a já do pokoje vletěl kotrmelcem. Ještě že jsem si ještě nevyzvednul tu Ikeáckou postel a mám jen matraci na zemi, krásně jsem se do ní zabořil. A zároveň se pár střepů zanořilo hlouběji do mého předloktí.

„Kurva" ozval jsem se to ráno už asi po páté. Proč si na mne, pitomýho úředníčka z finančáku, někdo objednal ostřelovače? Já chápu že některejm lidem dost zkurvíme život, ale dopiči, ty už by na to neměli mít, ne? Z myšlenek mě vytrhl hlasitý zvuk. Někdo bušil na dveře a řval, jako holčina, které to někdo poprvé narval do prdele. „Ve jménu krále, vyjděte s rukama nad hlavou, vy čuráku" – Takhle se pozná moravák, je zdvořilej i když jde o nepříjemnost v práci.