One shoty x reader

Moje dokonalá, nedokonalá

Ahoj čtenářko tenhle příběh bude z reálného prostředí. Upozorňuju, bude to smutné ke konci takže kdyby někdo nechtěl být brečící charakter,  ať to nečte. Další příběh bude veselejší. Přísahám.  Jsi vzorem téměř dokonalé dívky . A máš ráda BTS. Nic víc nepovím. Tak si ho užij~ ! ^^
><><><><><><><><><><><><><><

„ t/j je tak dokonalá. Ona přece ví a umí všechno. Chtěla bych být jako ona ”
To si o tobě všichni mysleli. Kamarádi, spolužáci, učitelé, dokonce i někteří příbuzní.
Ale to přece není pravda. Já nejsem dokonalá. Myslela sis.
Stála jsi právě večer na balkoně u vás na sídlišti. Chodila jsi tam, když jsi potřebovala přemýšlet, takže vlastně pořád. Už zase jsi o tom přemýšlela, ale copak sis mohla pomoct? Ne. Vždycky to říkali a tys jim obvykle jen slušně odpověděla „To není pravda, ale děkuju” a oni jen :
„ Prosimtě kecáš. Ty jenom něco řekneš,  nebo uděláš a je to úžasný . Prostě jsi dokonalá!!”
„ No tak dobře, když myslíš. ” Odpověděla jsi teda s lehkým úsměvem.
Uvnitř tě to ale štvalo. Měla jsi chuť vzít zpět, co si řekla a místo toho namítat. Vyjmenovávat všechny ty chyby na tobě a důvody, proč nejsi dokonalá. To slovo už tě vytáčelo. Dokonalá sem dokonalá tam. A kdy tě někdo bude vidět takovou, jaká doopravdy jsi ? Zrovna sis vzpomněla , jak  jsi skákala na školní olympiádě. Byl silný vítr a do očí ti tehdy foukal písek přímo v momentě focení tvého úžasného skoku. Udělala jsi tam kvůli tomu písku hrozný ksicht. Jenže to potom na fotce ostatní neviděli, viděli jen tvůj úžasný skok. Bylo to sice přirozené, že ses spíš soustředila na to blbý skákání než na to , jaký ksicht uděláš. Jenže proč? Proč to nikdo neviděl? A podobných situací bylo stovky.
Unaveně sis povzdechla, opřela sis rukou hlavu o zábradlí a v zhlédla na tu nádheru na obloze. Hvězdy. Byla jsi jim tak podobná. Jako mít miliony sester. Napadlo tě. Všichni říkají, že hvězdy vypadají nádherně, úžasně, dokonale, ale nikdo už se nepodívá na to, co je za tím.
„Lidi si myslí, že jste krásné z té dálky, ale z blízka jste jen velký, žhavý koule, co do sebe naráží. ” Pronesla jsi svou myšlenku nahlas a smutně se usmála.
„Tak jako já. ” Zašeptalas. Najednou padala hvězda, a tak tě napadla kravina, jakože si sepneš ruce k sobě a budeš si něco přát. A přesně to si udělala. Přeju si, abys mi poslala někoho, kdo mě bude vidět takovou, jaká skutečně jsem. Prosííím.
„Možná proto, že jsou krásné, jako ty. ” Vyrušil tě  hlas vedle.  Rychle ses otočila za hlasem a dotyčný, co stál na zábradlí zavrávoral a už by slítl na zem, kdybys pohotově nezareagovala a nepřitáhla ho k tobě za tričko.
„ Kdo jsi a co děláš na mém balkoně ? ”
„ Ach, promiň, zapomněl jsem se představit. Já jsem Vítek , ale všichni mi říkaj W. Chodím s tebou do třídy, ale ty sis mě nikdy nevšimla. No jo, oblíbené  holky si nikdy nevšimnou loserů, jako já. ”
Dořekl smutně a podíval se na tvoji ruku. Cože? Teprve teď ti došlo, že stále svíráš jeho triko. Okamžitě jsi ho pustila a popošla si pár kroků od něj. Byl tak blízko. Myslela si a malinko se začervenala.
„Tak to se moc omlouvám. Já jsem t/j. ” dabl ví? ” , proč zrovna taková přezdívka?”
Zeptala ses a už se na něj nepodívala. Místo toho jsi velmi zaujatě pozorovala oblohu.
Nad tvým chováním se jen pobaveně zasmál a řekl: „ Já dávno vím, kdo jsi. Jedna moje kamarádka mi ji dala na základce, protože umím zpívat docela jako V z- ”
„ BTS” Doplnila si ho bleskově.
„Ty máš rád BTS ? Já taky! ” Byla jsi nadšená. Na tvém balkóně se záhadně objevil kluk, kterého sis celou dobu nevšimla, přišel ti jako podivínský stalker- jako kdo normální by tě sledoval na tvém vlastním balkoně. Ale to už bylo jedno. Konečně sis dodala odvahy si ho pořádně prohlédnout. On si tě prohlížel taky, až moc zaujatě na tvůj vkus. Přímo na tebe zíral. Byl docela noo, nee do háje on se hrozně podobal Vímu! ( pozn. autora omlouvám se jestli to špatně skloňuju, nevím jak) Byl vážně hezký. Asiat? Ano byl to Asiat, vysoký asi 180 cm , dokonce vyšší než ty a to je co říct, protože ty jsi vyšší než skoro všechny holky v tvojí třídě. Měl na hnědo obarvené vlasy, plné rty, které se na tebe do široka smály.  Hmm, jaké by to asi bylo je políbit. Zasnila si se na chvilku. Bože, na co to myslím?  A snad nejhezčí byly jeho oči. Byly modré, spíš víc do šediva. Zajímavý pohled na Asiata s šedýma očima. Raději bys viděla, jak vypadá bez kontaktních čoček. Milovala si, když lidi měli hnědé oči. Moc se ti líbili. Později se ho musíš zeptat jestli si ty čočky sundá. Otřepal se, jako by se právě probral z tranzu a upřel svůj pohled na oblohu. Z boku sis všimla, že nosí náušnici, takovou zajímavou, složenou ze dvou kroužků a něčeho, co se nápadně podobalo křížku, který se houpal, když se W pohnul.
Jakmile jsi ukončila prohlídku, otočila ses taky čelem k zábradlí a koukala na oblohu, plnou hvězd. Dlouhou chvíli jste jen tak mlčeli a koukali. Pak ale řekl něco, co tě překvapilo.
„ Chceš zazpívat? ” Zeptal se vesele.
„ C-cože? Zazpívat? Hmm, no tak dobře alespoň si ověřím, jestli máš právo nosit tu přezdívku.”
Zpočátku jsi mu tolik nevěřila, což o to podobal se Vímu, nosil i stejnou náušnici.. Jakmile ale začal zpívat, všechny tvé pochyby se rozplynuly. Měl nádherný hlas. Zazpíval ti píseň " Stigma" a byl, ÚŽASNÝ. Teda na V to samozřejmě nemělo, ale i tak to bylo úžasné.
„ Wau, to bylo vážně úžasný!!! Jsi dobrý. ” Pochválila si ho v úžasu a zatleskala mu.
„ Děkuju. Jsem rád, že se ti to líbilo. ” Řekl a sladce se usmál. Povídali jste si dlouho, přišlo ti to jako věčnost. Kéž by to tak bylo. Asi máš nového kamaráda.
„Páni to už je hodin.”  Koukl na hodinky na zápěstí.
„ Budu muset jít. Tak dobrou noc. Uvidíme se zítra, hvězdičko.” Rozloučil se, seskočil ze zábradlí a byl fuč.
„ Co, ne počkej, mám ještě tolik otázek a chci vidět tvoje o...či !”
Volala si za ním.
„Dobrou” Zašeptalas. Nevěřila si na lásku na první pohled, bylo to příliš klišé , nebo věřila ?  Měsíc, už vyšel, sakra, zítra je školní den. A to sis říkala, jak tentokrát půjdeš spát brzy.