One shoty x reader

milá kosmetička (Jungkook x reader)

Um, takže ahoj. ^^"" dlouho jsme se neviděli .....
Prostě jsem měla menší "spisovatelskou" krizi nejspíš ještě mám.
Upřímně napadlo mě, že bych to celý smazala, ale jsem tak línaaaa a ta myšlenka toho, že jsem nad tím docela přemýšlela, abych něco stvořila, i když to nebylo moc dobrý ....
Jinak se omlouvám pokud nebudu mít všechna fakta, tak mě hned nezabijte..... Samozřejmě si taky vymýšlím ....

EDIT: XD nemáte ponětí jak dlouho tohle bylo rozdělaný, nevím jestli to je nějaký progres, ale asi ne.... ironický je že bych taky potřebovala svojí kosmetičku, ale ta je mimo práci. Mno prostě, nejsem doktor, takže víte co. Ps je tu lehce sexualní podtext ale jenom náznaky, upřímně nejsem dobrá v psaní smut.... nebo jako ještě jsem to nezkusila  XDD se docela stydím to psát na plnou hubu XD S těmi slovy jsem to nějak přehnala, ale stále znám delší a lepší povídky .                                                                                                                                                      No nic užijte si čtení   

🖤
><><>><><><><><><><><><><><><><

'Mám tak skvělou práci. Ne, přímo úžasnou, vzrušující, dokonalou.' Často si říkáš. Jsi s nimi na každý koncert. Nemůžeš sice být v hledišti a poslouchat je, ale za to můžeš být s nimi v zákulisí. A to je podle tebe rozhodně 1000x lepší, co by za to dali jiné fanynky.
Kdyby se mohli dotýkat jejich jemné pleti. Zdobit ty krásné, tmavé oči, které občas změní barvu čockami. Dívat se na ty sladce vyhlížející rty, které si prakticky říkají o polibek. Aaaah ach jo. Proč to musí být tak těžké ?!
Jako kosmetička, smíš bts líčit a upravovat, ale nic víc. Měla bys být vděčná za to, jakou jsi dostala příležitost. A taky jsi, jen ti poslední dobou připadá, že ne tolik. Dřív jsi skoro každý den před koncertem běhala po svém bytě, skákala na posteli a "zpívala" jejich hity. No nebudeš si přece lhát. Znělo to jako kokrhání ... A sousedi si několikrát dost stěžovali.
No co, tak každý nemá hudební sluch. Talent na zpěv má každý druhý, na líčení taky, ale na perfektní líčení je potřeba tvrdá práce a v tom si jste s bts podobní. Oni tvrdě dřou na zpěvu a vystupování a ty zase na perfektním líčení. Spoustu lidí si myslí, že stačí být jen nejlepší v oboru a pak je přijmou na tvou pozici, ale to není tak úplně pravda. Nejlepší, to ano, ale pokud se jim nebude líbit jejich vzhled nepřijmou tě. Od první chvíle téhle pracovní nabídky ti bylo jasné, že potřebuješ vrozený cit, protože ty už jsi nejlepší byla, o tom není pochyb. Tvoje sebevědomí a tvrdá práce se nakonec vyplatila.
„Mám štěstí" Zamumlala sis pro sebe, při vybírání vhodné paletky na oči. Nestávalo se, že by si kluci nechali namalovat stíny. Tohle byla speciální příležitost, koncert u příležitosti nového alba. Času na přípravu bylo poměrně ještě hodně. Ve velké šatně se sedmi samostatnými zrcadli a malým gaučem na odpočinek uprostřed, na kterém si J-hope s Jiminem pouštěli písničky od Bigbangu a energicky tancovali a pár slok i zpívali, u toho se natáčeli živě na instagram. Za nimi seděl u svého zrcadla Tae a tvá kolegyně mu dělala vlasy a u toho se bezradně tvářila na jejich náhlé tancování, naštěstí to nebylo ve videu vidět. Také byl vyzván, ať pozdraví do videa, tak lehce otočil hlavu a s úsměvem zamával. Na druhé straně seděli Suga s Jinem a Nam Joon si čmáral nějaký text.
„Heeeej, zdravíme naše milované fanoušky. Moc se těšíme na vás na všechny a jak to parádně rozjedeme, viď, Jungkooku?" Řval Jimin přes hudbu. Jungkook jako by neslyšel, díval se stále před sebe. Malovala jsi mu linky a i při tak úzkém kontaktu s tvou tváří se díval jinam. Pokud to vůbec bylo možné jenže u něj bylo možné všechno. Poslední dobou ti připadal nějaký skleslý, jako by ho něco tížilo. Ty se ho však na osobní věci ptát nemůžeš, jsi jenom zaměstnanec.
„Jungkooku? Hej, Kookie?"
„Jimine, on teď nemůže nevidíš ?" Pokáral ho Tae a otočil se směrem k Jungkookovi. Cítil z něj to samé co ty, usoudil ale, že ho nechá na pokoji. „Jak jste slyšeli Kookie je zaneprázdněný. Pozdravte zbytek, Bang Bang Bang !" Notovali si ti dva dál. Dokončila jsi Jungkookovi linky a vrhla se na stíny, když v tom konečně promluvil - „Promiňte, říkala jste něco? " Začervenala ses, ach ta jeho zdvořilost, kdyby ti radši tykal.
„A-ale nic" Tak on slyšel to tvoje mumlání. Chtěla jsi pokračovat, jenže to nešlo. On na tebe upřel pohled. Díval se přímo do tvých b/o očí. Jakoby snad něco hledal. Něco co ho zachrání. Ve tvých, zaujatě koukajících, očích. Bylo ti tak trapně a zároveň jsi cítila motýlky v břiše. Byla to rozhodně jedna z těch chvíli, kdy jsi byla ráda za to, že žiješ.
On si jako první uvědomil, jak dlouho na tebe zírá i hudba se zastavila. Ostatní na vás zírali. Bylo ti ještě trapněji než před chvilkou. Hned ses vrátila k líčení a po očku zkontrolovala Junkooka, který se už zase koukal jinam a jestli stále natáčejí, naštěstí ne, to by ses asi nedožila zítřka. Za dalších 10 minut jsi měla hotovo. I přes tu tpanou chvilku ses musela v duchu pochválit. Vypadal.... On... To se prostě nedalo ani vyjádřit slovy, jak neodolatelný byl. Přesně, neodolatelný, to byl vždy, ale s těmi stíny! Ještě paruka a mohl by klidně za holku. Za nejmíň 2 hodiny byli všichni hotový. A bylo to akorát, nastal čas na začátek koncertu. Nadšený řev fanynek byl slyšet až k vám. Kluci pomalu, postupně vycházeli na velké ,černé pódium, plné světel. Než vyšel Jungkook udělala jsi něco, co překvapilo vás oba. Chytla jsi ho za rameno, to ho přimělo k otočení. Povzbudivě ses usmála a zašeptala: „Hodně štěstí" on se na tebe tak zvláštně zadíval, pousmál se a na to hned nahodil jeden ze svých zářivých úsměvu a mizel za ostatními. Nohy jako by zdřevěněli. Stálá jsi s zírala na své klepající ruce. „Pane bože, Ježíši, c-co jsem to právě udělala?" Během svého naříkání sis ani nevšimla stojící osoby vedle.
„Někdo se nám zamilováál~ " Zaspívala tvá kolegyně a zároveň kamarádka, kadeřnice. Chtěla jsi namítnout, že to není pravda, ale styděla ses jen na ni pohlédnout. Něco v podvědomí ti našeptávalo opak. Sbalili jste si své potřeby, uklidili a rozešli se každá svou cestou. Ona domů a ty ses rozhodla, zcela mimo, obrátit směrem k oblíbenému baru, kde ses usadila a objednala si něco. „Někdo se nám zamilováál-zamiloval-zamiloval" Ty slova se ti neustále ozývala v hlavě. Jako by ti někdo nasadil brouka do hlavy. Vždyť jo, jasně, každá fanynka chová ke svému idolu platonickou lásku. Nemůžeš popřít, že ty ne. Jsi minimálně o rok mladší než Jungkook, takže jsi byla u zrodu skupiny, všech těch sladkých písniček, jako "I need you" nebo "save me" co mají v mladé, nevinné dívce navodit pocity, že je chtěná, potřebná a hlavně milovaná. Kdyby se tě někdo zeptal, kdo je tvůj bias, odpovíš, Jungkook, bez pochyby. Dříve si z bts šílela, snad by se dalo říct, že jsi "vlhla" asi jako každá druhá puberťačka. Jenže teď to bylo jiné. Teď jsi dospělá a navíc s nimi pracuješ teda líčíš, ne že bys s nimi měla jakýkoliv přátelský vztah. Prostě jsou to tvý šéfové/klienti. Zavolají,ty přiběhneš to je celý. Navíc, když člověk pozná i jejich další stránky, které předtím neznal. Trošku přece jen začne být realista. Vidí je bez make-upu, zažívá jejich špatné nálady, v zákulisí se přece jen tolik kontrolovat nemusí. Samozřejmě jsou upřímní po celou dobu a milý, ale takové věci jako rozčílit se při nacvičování otočky, se na veřejnosti neukazují. A zaměstnanci jsou vázáni mlčením, kdyby ne tak ty už asi vše vykecáš na instagramu...
"Save me" jo, název přesně seděl na Jungkooka. Působil teď tak zvláštně, tak utrápeně. Chtěla by jsi za ním někdy jen tak přijít a zeptat se ho, co mu je. Tak moc. A ty jeho oči, ty nádherné oči. Možná to byla pravda, možná ses ty t/k t/p opravdu zamilovala do Jeona Jungkooka. Mezi tím co ty jsi přemítala nad svými city, jistá osoba vešla, no přesněji vběhla přímo směrem k baru. Rozrušeně se rozhlídla kolem a sedla si vedle tebe, ty jsi ale stále nevnímala. Po dobrých 10 minutách jsi na sobě ucítila pohled. Otočila ses na onu osobu, byl to Jungkook a ty jsi ho přistihla zírat. Zírat na tebe. A zahlídla jsi snad škubání koutků? Úšklebek? Mohlo to být divnější? On okamžitě odvrátil pohled na opačnou stranu baru.
Ano mohlo. „D-dobrý večer" snažila ses navázat kontakt. Něco tě nutilo promluvit ani nevíš co. On měl zatím v sobě jednu skleničku vína. Maličko se z toho červenal, ale to je normální.
„Dobrý, co vy tady ? " Zachraptěl.
Zíral do prázdné skleničky. „Já tu jen tak přemýšlím, po práci, doma stejně nikdo nečeká. " Smutně ses nad tím pousmála. „A vy?" „No j-já jsem totiž-"
Nestačil to dopovědět. Dveře se rozrazili a do temně osvětleného podniku vtrhla hromada děvčat. Jeho fanynky. „ Tak co ? Vidíte ho někde?! Někde tu bude, cítím jeho vůni! O můj bože "
Oni ho morálně stopovali. Ach jo. Protočila jsi oči. Vážně jsi bývalá taková ? Zvedla ses a postavila se před něj, tak aby jsi ho skryla. Naštěstí byla tu dost tma. „Běžel tudy" ukázala jsi směrem od vás. Holky byli na minutku nevěřícné, ale pak se tam rozběhli. „Jungkooku, má lásko, už bežííím!! "
Počkala jsi, až budou z dohledu a než stačil cokoliv namítnout, zatáhlas ho za ruku a utíkala „Je tu zadní východ" Nechal se chvíli ještě vláčet a když jste se ocitli uprostřed nočního náměstí Soulu, pustil se.
Dnešní večer byl zvláštní, bylo tu míň lidí než obvykle. Dobře pro vás. Zatřásla ses a natiskla si ruku na obličej. Cukali se ti koutky. Nemohla sis pomoct, uvolnila jsi všechno to nadšení, rozesmála ses. Jungkook stál a zíral na tebe, nakonec se k tobě přidal. Slyšet ho smát se tak nahlas bylo zvláštní, ale i velmi roztomilé . Za poslední dobu to bylo poprvé, co se smál jen tak, upřímně, jenže najednou smích utichl a on jakoby se nemohl nadechnout. Rozkašlal se, ty jsi mu bouchala do zad, aby se mu uvolnil dech. „Jsi v pořádku?" Vyhrkla jsi.
Po chvíli se uklidnil.
„A-ano. Je mi to trapné, ale nemohl bych jít k vám? Jen na jednu noc. Prosím. " Usmál se ostýchavě. Omylem ti z pusy ulítlo nadšené pištění. Asi se to nedalo přeslechnout. Zasmála ses a kývla. „Mužeš mi tykat, teda jestli chceš." Nabídla jsi mu ruku. On ji přijal „Jungkook" a oplatil úsměv „t/j. " Rozešli jste se k tvému bytu. Šli jste tiše.
Skupinu jsi líčila nejen na koncerty, ale samozřejmě i do televizních pořadů a na různé akce. To znamenalo muset s nimi jezdit tam, kde zrovna vystupovali, takže tvůj byt byl často prázdný. Byl to jen byt a né příjemný domov. Měla jsi pro sebe jeden apartmán, dva sousedi nahoře a dole. A jak už bylo zmíněno často si stěžovali na kravál, ti co vlastnili apartmán nad tebou. Jungkook si prohlížel všechno, co mu padlo do oka. Pozvala jsi ho do obýváku a nabídla mu něco k pití s tím, že mu to pročistí trochu krk. Usadil se na velkém, černém gauči a ty jsi připravila dva šálky čaje, které jsi položila na konferenční stolek a přisedla si.
Tvůj styl byl značně jednoduchý, většina nábytku byla černá. V malé místnosti uprostřed gauč, stolek, velká televize, přece na sledování filmů ne? V druhé místnosti kuchyňka a nahoru vedli schody do ložnice a koupelny. Seděli jste asi metr od sebe, pohledy každý na jiné straně a usrkávali z šálku. „Máš to tu hezké, můj styl to sice není, ale líbí se mi to. " Prolomil Jungkook náhle ticho, až ses málem udusila čajem. Předpokládala jsi, že bude mlčet celý zbytek večera.
Otočila ses tedy na něj.
„Díky, ještě čaj?"
„To bys byla hodná. No a jak dlouho tu vlastně žiješ ? " Šla jsi do kuchyně pro konvičku. „2 roky" Nalila jsi mu.
„Sama? " Zněl vážně udiveně. Pozvedla si obočí. „Čekal bych, že taková pěkná holka bude s někým žít. Neobjevil se ten pravý? To znám. Je to k neuvěření, ale někdy je lepší mít užší výběr nápadníků, věř mi. " Dopil a naznačil, že chce ještě, dolilas mu.  Ty jsi nic neodpověděla, stejného názoru jste v tomhle nebyli. To se to někomu povídá, když je tolik žádaný. Vždyť on by mohl mít na každém prstě ne deset ale rovnou stovku milenek. Kdyby ovšem chtěl. Kdyby.... Ale on nechce. Proč ? Při tomhle životním stylu si nejspíš nemůže dovolit stálou přítelkyni. Měl by toho teda využít a sem tam si užít. Když už ...