Only friends? (Dylmas\Newtmas)

2. Nový život

Ta zpráva mě dost vyděsila.

Thomas:kdo jsi?
Na to už jsem odpověď nedostal. Byl jsem vystrašený a zmatený...no řekněme si upřímě kdo by nebyl...

Ráno bylo dost chaotické. Mamka běhala po domě a hledala letenky pas a tak podobně, zatímco já jedl svou snídani a dobaloval poslední potřebné věci. Hodiny ukazovaly 3:25 (dovolila jsem si trochu pozmenit čas odjezdu) když jsme skládali věci do auta. Moc jsem se tam těšil ale zároveň se mi to tu nechtělo opouštět, náš dům, moje rodina, moji přátele...to všechno mi tam bude hrozne chybět, ale věřím ze tam budou skvělý lidé. Seděl jsem v autě a snažil se uspořádat myšlenky ale nešlo to, pořád jsem musel myslet na toho anonyma... Kde vzal moje číslo? Jak mohl vědět jak se jmenuju? A co myslel tím týmem? Tyto myšlenky jsem musel rychle vyhnat z hlavy, protože naše auto zastavilo před letištěm. Vstupoval jsem domobrovské budovy. Po dlouhém loučení s rodiči jsem pobral všechny své věci, nechal si je zvážit a následně odbavit. Zbývala jen hodina před mým létem a tak jsem jen koukal na něco v telefonu, pak mi ale cinknul s tím že mi přišla nová zpráva.

Anonym: Těšíš se Tommy?

To už jsem začal být dost znepokojený. Proč mi píše? Proč zrovna mě? Neměl jsem čas nad tím přemýšlet protože začalo hlášení že můj let je připraven. Vzal jsem si tedy mé příruční zavazadlo a nastoupil do letadla, kde jsem měl sedadlo u okýnka. Vedle mě seděla velmi milá postarší paní a jak jsem se od ní dozvěděl letěla poprvé. Pustil jsem si hudbu do sluchátek a sledoval jak vzlétáme. Po asi nějakých třiceti minutách letu se opět ozval ten příšerný zvuk, který jsem začal pomalu nenávidět.

Anonym: Ale notak Tommy neignoruj mě prosím.

Thomas: Můžete mi prosím přestat psát? Nemám zájem o to si s vámi psát.

Měl jsem docela strach ale co jiného jsem měl dělat, nechtěl jsem aby mě otravoval. Zbytek letu probíhal v klidu, občas nějaká turbulence jinak nic. Když letadlo přistálo vystoupil jsem a šel pro své kufry. Když jsem sjížděl eskalátory čekal tam na mě mile vypadající pán, který měl v ruce papír na kterém bylo napsané moje jméno.(ne vůbec to není přehnaný klišé nene) Pozdravil jsem ho a společně jsme vyšli z letiště před kterým stala obrovská limuzína, do které jsem později nastoupil. Bylo tam dost lidí se kterými budu hrát. Mě né moc znamé tváře, natož jména ale přece jednoho jsem znal, ne osobně ale byl to můj oblíbený herec. Dylan...

Hi guys. Než mě ukamenujete za to že dlouho nebyla kapitola mám pro vás vysvětlení. A to je že poslední dobou nemám čas a bla bla bla. Taky se omlouvám že tahle kapitola je hrozný klišé a nic zajímavého se tu nestalo ale i tak doufám že se vám kapitola líbila. A vím že je ta kapitola krátká ostatně jako všechny ale budu se to snažit změnit. Taky si ji vydupala moje kamarádka, takže další kapitola je vlastně její zásluha.
Vaše Lie, bye!❤