Stěhuji se... Bezva. Co mám dělat? Nová škola, noví přátelé... Ale co bude s těmi starými? A co když mě na nové škole nebudou mít rádi? Co pak? Asi se znovu se přestěhuji. A nebo líp, zůstanu v téhle posteli a ani se nehnu. Tak nenapáchám žádné škody. Převalím se ve své posteli na bok a natáhnu se pro svůj telefon na nočním stolku. 5:29 hodin. Bezva. Mám ještě půl hodiny na to abych se připravila na velké vstávání a stěhování krabic do dodávky. Je sobota takže bych si
normálně přispala ale jsem tak nervózní že budu vstávat s tátou a pomůžu mu.
Zvedám se z postele po zazvonění budíku a jdu do své koupelny. Kouknu se na sebe do zrcadla. Kruhy pod očima, ospalky v očích, odporný dech z úst. (teď si říkáte že to je nechutné ale vzpomeňte si jak to bylo u vás dnes ráno.) Vyčistím si zuby a učešu svoje hnědé kadeře které mi spadají do půli zad. Usměji se na sebe při vzpomínce jak byli dříve krátké kvůli mé minulosti. Dám si trochu řasenky. Toto je můj look. Podporuji přírodní vzhled. Mé modrozelené oči vše dokonale doplnily. Udělám si ještě 2 culíčky a jdu pomáhat a sedřít si záda.
Ahoj tati! zakřičím na vysokého černovlasého muže stojícího v kuchyni, dělajícího palačinky. Ahoj zlato! Jak jsi se vyspala? Připravená na velký den? Přikývnu a zacpu si pusu palačinkami. On se jenom usměje a přisedne si ke mně. Je zajímavé, že tento člověk,který přede mnou sedí u stolu, vystudoval vysokou školu ale rád vaří a naopak moje máma, vystudovaná kuchařka, nesnáší vaření... Ale já po nich nemám vůbec nic. Táta, černovlasí pán, překypující chytrostí a moudrostí. Máma, blondýnka, která toho v hlavě moc nemá a všechna ta strašná minulost se stala kvůli ní. Já jsem něco mezi. Prostě je to hrozně divný jak se ti dva předtím dali dohromady...Zlato, já vím že to je pro tebe těžký opustit to tady a že já ti nejsem moc velkou oporou co se týče vztahů, ale kdyby jsi něco potřebovala, můžeš přijít za mnou a klidně i za Simčou (tátova přítelkyně). Já sám jsem překvapený že jsem dostal tu práci v Londýně. Budeme mít velký anglický dům, hodné sousedy a pořádat velké narozeninové oslavy. Bude to paráda! Nemyslíš? Dokončí svůj proslov a snaží se mě nakazit dalším úsměvem...
Je vidět jak je do té práce zapálený. Je to jeho největší úspěch pracovat v hlavním městě. Nechci mu svým protestem ničit radost tak udělám gesto ať jdeme stěhovat. Po půl hodině práce se k nám přidá Simona a můj starší nevlastní bratr Tomas. Když si zvyknete na neustálé krkání, prdění a dělání divných zvuků, tak je to celkem v pohodě brácha. Ale jestli jsou všichni chlapi takový, tak nikdy žádného kluka nechci. Leda že by byl někdo speciální, ale bůh ví jestli já na někoho takového narazím..
Po 3 hodinách jsme měli všechno dobalené a byl čas se vydat na 4 hodiny dlouhé cesty do nového domu. Dala jsem si do uší sluchátka a usnula....
Natali? Natal! Vstávej, už jsme tady!
Otevřu oči a nalepím se na okno auta. Vidíš to co já? Říká tomas. Nemůžu uvěřit mým očím. Ulice Berkshire je překrásná, plná bohatých domů a barevných zahrad.
Zastavili jsme u cihlového domu s příjezdovou cestou a dodávka vjela před nás na tu příjezdovku. Zastavila a nám s Tomasem bylo hned jasné, že to je dům jako z pohádky, z filmu, knížky. Táta nás pozval dovnitř aby jsme si vybrali pokoje. V přízemí jsme to rozdělili na ložnici,koupelnu, kuchyň, jídelnu a obývací pokoj. V 1. patře byli 2 pokoje. Ten větší si samozřejmě zabral Tomas, teda vysloveně si ho vybojoval. A tak na mě zbyl ten menší ale měla jsem hned vedle sebe koupelnu. Přišla jsem k oknu, abych viděla ten výhled. Z mého okna bylo vidět přímo k sousedovi, bezva. Doufám že tam bude bydlet nějaký úchyl který mě bude pozorovat... Chtěla jsem zatáhnout závěsy ale když jsem natáhla ruku, spatřila jsem nějakého kluka v tom okně. Byl zřejmě mého věku, tmavé vlasy... Zrovna si převlékal tričko. Prohlížela jsem si jeho tělo a tvář a zdál se mi docela povědomý. Nenápadně jsem se schovala za závěs aby mě neviděl. Bral si na sebe košili. Zajímavé, jako by se někam chystal.
Natt! Tak co tomu říkáš? Paráda! Mám z toho velkou radost! Je to tu úžasný! vběhne mi do pokoje táta a žačne řvát. Bylo to tak hlasitý, že i ten kluk naproti v okně to slyšel a zkoumal co se to děje. Po chvíli to vzdal a odešel a já zklamaná se snažím uklidnit od neustálého objímání a vykřikování jak je ten dům úžasný. Upřímně, nevede se mi to.
Vybaluji si věci a nemůžu přestat myslet na toho kluka. Dala bych cokoli abych ho mohla zase šmírovat při převlíkání. Natal? Jsi nahoře? Zvoní zvonek, můžeš jít otevřít? ječí na mě Simona. Mám plné ruce... Zamračím se ale jdu. Seběhnu schody, zabočím doprava a jdu ke dveřím. Zvonek zazvoní znova. Otevřu ty dveře. Oh. Ahoj! Už jsem mysleli že nejste doma. Ee-h, mimochodem, já jsem Harvey a tohle je Max. Usmějou se na mě dva kluci a postupně mi podávají ruce. Dojde mi že to jsou dvojčata a že jednoho z nich jsem viděla v tom okně.Ach, košile... No jasně..Najednou ten kluk promluví. A ty jsi? zeptá se mě Max a udělá gesto po kterým mi dojde že stojím ve dveřích jak debil a nic neříkám.. Jo, ahoj..Jsem Natalia.. Usměju se aby to neznělo ještě víc nervózněji. Oba dva se zase zasmějí. Tentokrát mluví zase Harvey. Máma vás zve na přivítací večeři u nás doma. Byla by moc ráda se stavila sama ale, my jsme se nabídli protože jsme chtěli vědět jako první kdo tady bydlí. řekne a dloubne loktem do Maxe a ten se usměje a zadívá se mi přímo do očí. Málem by se mi podlomily kolena kdyby neuhnul pohledem. Tmavě hnědé.. Oba dva jsou tak hezcí, nikdy jsem nic takového neviděla. Rozhodně příjdeme, v kolik? řeknu a odkašlu si protože mi nervozitou přeskočil hlas. My pro vás zase příjdeme, nevadí? Řekne Max a zase to udělá s těma očima. Určitě to je nějaká jeho balící metoda. Naopak Harvey se dívá všude možně hlavně ne na mě. Odkývu a oni se dají na odchod. Zamávají mi, já se usměju a jdu si nahoru najít šaty.
z pohledu
Max a Harvey
Dojmy? Řekne Max a usměje se na svého staršího bratra. Měl jsi pravdu, ta holka co jsi jí viděl v okně je opravdu hezká. Řekne Harvey a zakroutí očima. Jmenuje se Natalia! Kdyby jsi jí poslouchal, tak by jsi to věděl. A není hezká, je nádherná, překrásná! Viděl jsi ty oči? Když se na mě podívala,cítil jsem něco zvláštního, měl jsem husí kůži z toho pohledu... A vlasy, má je takové do rezava...rozplývá se Max a přivře oči aby si jí představil. Ach ta láska.. Řekne Harvey. Abych ti jí nesbalil... Mě se totiž taky celkem libí...
Tak co? Líbí se vám to? A podporujete více Nax (Natt+Max) nebo Narvey (Natt+Harvey) ? Pište dolů do komentářů..
YOU ARE READING
MAX nebo HARVEY?
RomanceNatalia Roberts, 14-ti letá dívka, se přestěhuje do Berkshiru v Anglii u Londýna vedle celkem známých sousedů. Dvojčata, Max a Harvey Mills jdou pozdravit nové sousedy a Natalia tuší že jsou něčím výjimeční, ale neví že jejich sláva vede přes sociál...